Dnes to byla snad nejteplejší noc tady. V jednu v noci ukazoval můj teploměr 16°C, ale řekl bych, že země, do které se celý den akumulovalo teplo od pražícího slunce, hřála ješte víc.
Vycházím v 5:45, rovnou v kraťasech (jindy si nechávám první dvě – tři hodiny připnuté dlouhé nohavice). V deset už se začínám péct, nikde kousek stínu. Cesta je zase převážně rovná jako podle pravítka.
Jen tu a tam se zavlní a to mám pocit, že je svátek. Z monotonnosti mne vytrhují zvířata kolem. Vysoká skákající na obzoru, důstojně se procházející koně, nervózní stáda krav, z děr vykukující psouni, zdrhající zajíci a ještěrky všeho druhu.
Snídám až u první studně (Bull Spring, míle 1.659, 4) v devět hodin.
Místní slípky mají takovou žízeň, že se přicházejí napít, i když sedím metr od nich.
Kolem desáté ucítím kouř. Včera jsem kontroloval na netu, kde všude hoří a nejbližší oheň, respektive dva by měli být na hranici Colorada a Wyomingu. Přede mnou snad nic, i když před týdnem jsem zahlédl zprávu o ohni v Yellow Stonu. Včera jsem tam mezi aktivními požáry nic nenašel, tak jen doufám, že to není nic nového a že je na sever ode mne klid.
Šlapu, střídavě si přemýšlím a poslouchám knížky, vnějšich podnětů je minimum. Obědvám v jednu, ale siestu nijak neprotahuji, v tom vedru a na přímém slunci se to moc nedá.
Leknu se, když mi můj teploměr ukazuje 45°C. Pak mi dojde, že je na přímém slunci. Po půlhodině ve stínu ukazuje o deset míň. I tak se čokoládové tyčinky, které nosím jako drobný snack mezi jídly, nedají v odpoledních hodinách vůbec konzumovat, jak jsou tekuté. Proto mám na tento úsek jako sladkou odpolední přesnídávku čokoladovo-oříškovou pomazánku (Hazelnut Spread), která se dá jíst lžící.
U druhé vody dne (Electric Water Well – míle 1.673,7) už stojí fronta místních obyvatel (čti stádo krav). Předbíhám je, což nesou dost nelibě. Filtruji raději o kus dál, pod tyčí telefonního vedení. To je jediný stín, který dnes potkám.
Postup mi zpomaluje fakt, že povrch cesty se mění z udusané hlíny na jemný písek. Je to stejné, jako pokoušet se o svižnou chůzi na písečné pláži.
Velké množství krav je i u poslední vody dne na míli 1.681,3. Je to asi sedmdesátihlavé stádo a přiznávám, že se stále necítím úplně komfortně procházet kolem nich, když se tak rozvalují uprostřed cesty.
Stelu si v osm na míli 1.684,5. Najít na pláni zaroslé nízkým křovím volný placek je docela fuška, ale vzhledem k tomu, že ani dnes nestavím stan, úzký pruh, kam se vejde akorát tak ležící postava, nakonec najdu. Vařím si vydatnou večeři, to že jdu jednoduchým terénem neznamená, že spálím málo energie.
Naopak mám pocit, že ji ze mne slunce vysloveně ždímá. Dnes jsem za den nepotkal jediného člověka. Jen jsem si psal s Dodgem (je 20 mil za mnou) a volal si s Down Timem (60 mil přede mnou). Usínám v deset, zas to vypadá na velmi teplou noc.
57 km (celkem 2.494 km)
Jakube, to je tak nádherný povídání a úžasný fotky, že jsem z toho vždy úplně hin! Hrozně ti závidím a hrozně ti to přeju! Moc se těším, až si o tom popovídáme u vychlazeného piva a ne s rozteklýma čokoládovýma tyčinkama… 😉 Zlom vaz!!
Jakube, zápisky zni sice optimisticky, ale já tuším že jít v tom horku pískem je dost brutální. Přeji hodně sil a těším se na další skvělé čtení a krásné fotky.