V noci párkrát sprchlo, ale obešlo se to bez větru, takže jsem spokojeně spal až do 6:30. Jdu procházkovou stezkou podél jezera Shadow Mountain Lake a za hodinu už jsem v cíli, v turistickém městě Grand Lake.
Nejprve pořádná snídaně, velké burrito zalité chilli omáčkou. Pak hned vyprat oblečení. Cestou potkám Larry Boye, přidá se ke mě, podělíme se spolu o jednu pračku.
Larry Boy má úplně v háji kotníky, po ulici šmajdá tak, že je až divné, že nepoužívá berle. Ale je to bojovník, nechce to za žádnou cenu vzdát.
Když člověk pere všechno své oblečení, je zpravidla převlečen do toho jediného, co se prát nemusí – bundy a kalhot do deště. Byli jsme v laundromatu první a jediní, takže nebyl problem se do nich převléci (pokud člověk ignoroval bezpečnostní kamery). Ale převléci se zpět do čistého, když už prádelnu zaplnili další zákazníci, to byl eskamoterský oříšek.
A teď pošta. Larry Boy tu má balík, já budu naopak odesílat. Posílám si bounce box, balík s věcmi, které momentálně nepotřebuji, zhruba 600 mil před sebe. Jsou v něm především mapy na zbytek cesty (to je nejtěžší položka), ale taky věci “na sníh”, nesmeky a teplé doplňky oblečení. A taky to, co prakticky nepoužívám, jako malý stativ k foťáku a klobouk. Když se podívám kolik to vše váží zjišťuji, že jsem si právě odlehčil batoh o dvě a půl kila. To je hodně znát.
Jdu nakoupit zásoby na další sekci a pak hned další teplé jídlo, už je čas oběda. Dnes zůstanu spát ve městě a to ze dvou důvodů. Jednak chci po včerejším dni trochu lépe zrelaxovat, ale mám taky v plánu dát zítřejší úsek opravdu “na lehko”. Mimo oficiální trail, kterým jak zjišťuji jde většina lidí, existuje ještě extra smyčka, alternativa procházející skrz Rocky Mountains National Park. Takže si zítra nechám většinu věcí na hostelu a dám si ten okruh pouze s odlehčeným batohem, kde kromě svačiny a oblečení na déšť nebude prakticky nic. Večer se vrátím zpět.
Hostel je vlastně lodge – horská chata, která má vedle pokojů s jednou či dvěma postelema i dva pokoje s palandama, za hostelovou cenu. V zásadě jsem stále překvapen nad úrovní hostelů tady oproti Evropě, ať už se týká čistoty, či zázemí. V zásadě jsou vlastně mnohem lepší, než motelové pokoje. Ale možná jsem měl na domácím kontinentě jenom smůlu.
Rychlá sprcha (kecám, dlouhá), přebalení zásob a už se vracím se do města. Potkávám Down Tima. Zdržel se v Breckenridge kvůli zubu čtyři dny, takže teď fofruje, aby dohnal ztrátu. Ani se nezdrží na noc, jen dokoupil zásoby a pokračuje oficiální trasou, RMNP alternativu vynechává. Sarah je se svou partičkou den a půl napřed, vynechali nějaké kopce a šli svou vlastní alternativu podél dálnice.
Jdu s Larry Boyem na večeři do místního vyhlášeného BBQ grillu. Jsou tu s námi pro mne nové tváře: Foundation (21, Georgia) Micro (23, Illinois) a Bigfoot (24, Illinois). Od začátku trailu si slibuju, že si dám někde pořádná žebra a právě tohle místo je na to jako dělané. To ale netuším co mi přinesou.
Ne. Tak tohle už dnes opravdu nesním. Takže zbytek (po pravdě – většinu) si nechávám zabalit do krabice a bude na mne zítra večer čekat v hostelové lednici.
Dává se s námi do řeči místní chlápek, lokální patriot. Vyptává se na trail, líčí nám místní historii. Nakonec nám objedná džbán piva. Ne všichni místní se snaží sedřít s turistů kůži za živa. I když, my jsme asi tak trochu jiný druh turistů.
Před šestou se vracím na hostel, chystám si věci na zítřek, dopisuju deník. Doráží zbytek party z večeře. Trochu s Larry Boyem probíráme historii Čech a Československa. Vždy mne překvapí, jak velký mají (v našich očích často ignoranští) Američané povědomí o evropských dějinách, oproti tomu, co my víme o těch jejich. Tak je pravda, že na tahle sorta lidí, které člověk potká na trailu, asi není úplně reprezentativní vzorek místní populace, ale stejně.
Usínám brzy, zítra mám před sebou jasný cíl a kilometráž, žádné “dojdu kam dojdu” jako obyčejně. Ale těším se, že to bude zase zážitek jiného druhu.
5 km (celkem 1.958 km)
Ta zebra vypadaji bombasticky 🙂 Vyvolaly ve mne vzpominku na obdobna zebra pred radou let na texasko-mexicke hranici v Laredu. Jestli tyhle byly stejny, a tipla bch si, ze mely hodne spolecneho, musel to byt velmi povznasejici zazitek 🙂
A btw, nevim, jak vypadaly hostely loni ve Skotsku, ale hostely v Anglii na trailech (i mnohe ve mestech) jsou skvele.
Preji krasne pocasi a zadna nadmerna zvirata!
tak hezký výlet opravdu “na lehko” Jakube.
Kubo, to setkání s losem, to mě trochu vyděsilo. Paradoxně jsme zažili něco podobného taky před Grand Lake, ale byli jsme dva, tak se přece jen člověk cítí trochu silnější. Posíláme hodně energie.