Ráno vstávám o hodinu později než obvykle, nemá cenu, abych do Cooper Mountain dorazil před sedmou, to nebude žádná kavárna ještě otevřená. Protože jsem spal hodně blízko vody a na otevřeném prostoru, mám ve stanu dost vlhko díky vysokému kondenzátu, ale to nevadí, budu mít šanci to usušit.
V Cooper Mountain Ski Resortu jsem ve čtvrt na osm, je to klasické komerční lyžařské středisko. Vpadnu do jediného otevřeného podniku, jsem tu první host, ale za chvilku dorazí další hiker trash: Nibles, Twisted, Nope, Steel (47, Seattle) a Basket (34, Chicago – původně Kiev). Je to vždy absurdní, když se takováhle banda otrhanců nahrne na nějaký navoněný místo, ale nikdy nám nikdo nedal znát, že by jim to přišlo nepatřičný. Ani tady ne.
Všichni snídáme a telefonátem na Forest Service si ověřujeme, že na stezce do Silverthorne je skutečně uzávěra. Rozhodujeme se vzít to tedy po cyklistické stezce. Není to tak hezké, ale zase nemusíme přeskakovat stopem, a jak jdeme v šestičlenné grupě, alespoň se nám dobře povídá. Ukáže se, že nás se Steelem spojuje stejné řemeslo, což je vždycky docela překvapení. Cyklostezka sice kopíruje Highway 91, ale drží si od ní odstup a je lemovaná řadou vodních ploch, stromy a pozůstatky po historické hornické činnosti.
Nejprve dorážíme do města Frisco, kde zrovna probíha BBQ festival.
Naše vyhladovělé žaludky způsobí, že vypadáme jak smečka Pavlovových psů. Ne, neskončí to jen u jednoho stánku.
A co je na spoustu pečeného masa a pivo z místního z místního mikro pivovaru nejlepší? Jasně že zmrzlina. Jsme jak Alenky v říši divů.
Pokračujeme cyklostezkou podél velké vodní nádrže Dillon Reservoir, po které se prohánějí plachetnice. Na cyklostezce zrovna probíhá rekreační cyklozávod, ale naštěstí jedou v protisměru, takže se tam všichni vejdeme. Potkáváme Sáru, ale ta se nechává vyzvednout místním kamošm a stráví dva dny u něj, v nedalekém Boulderu.
Po 12ti mílích na asfaltu docházíme do Silverthornu k hotelu. Když se podělíme 4 o jeden pokoj, vychází to stejně jako hostel v Leadville. Sice jsou teprve tři, ale jakmile si lehnu na postel, okamžitě usínám. Tělo mi dává znát, že odpočinek potřebuje. Měl jsem od začátku jen 2 zero days. A mám pocit, že se mi na levém chodidle dělá zánět, takže bude jen dobře, když dám den pohov. Program je jasný. Spát, jíst, spát, jíst… Po pravdě myslím, že slibovaná bouřková pohroma nepříjde. Při zkoumání podrobnější předpovědi se ukazuje, že bude víc zasáhnutý jih Colorada a tady z toho nakonec budou jen silnější odpolední bouřky. Uvidíme. Každopádně pauzu potřebuju tak jako tak.
Když se po hodině probouzím, jdeme se s Niblesem najíst a pak se kouknout do REI. Netušil jsem, že tu mají krám, to bych s nákupem bot ještě chvíli počkal. Samozřejmě že tu mají Altry…
Po návratu na hotel chvíli úřaduju na internetu a večer se jdeme, Nimbles, Twisted a já, najíst do místního pivovaru. A nakonec dojde i na ten řízek. I když dlužno přiznat, že místní představa jak vypadá Munich Schnitzel je hodně americká. Prostě mi přinesou hamburger s řízkem uprostřed.
Colorado mi začíná trochu dělat díru do rozpočtu, jsou to vše turistické resorty, ceny jsou tu výrazně vyšší než v Novém Mexiku. Ale naštěstí už jsou přede mnou jen dvě města a pak Wyoming, tam by mi to zase mělo víc odsejpat.
Doráží i Steel, se kterým sdílíme pokoj, ale brzy se zvedáme a před desátou svorně usínáme.
26 km (celkem 1.816 km)