Budím se skutečně až v půl osmé. S klukama (Twisted a Nimbles) jdeme hned na snídni do cafe Golden Burro, které se pyšní tím, že funguje nepřetržitě od roku 1938. A snídaně dělaj královské.
U jídla se rozproudí politická debata, jsme ředitelé zeměkoule. Horší je to s tou předpovědí počasí. Ony to totiž nemají být klasické Coloradské odpolední bouřky. Těm se člověk prostě vyhne. Na několik hodin sleze z hřebene a ve stanu počká, až to přejde. Ale tohle má být celodenní blýskavice, dva dny za sebou. V tom se moc neleze ven a na kopce už vůbec ne.
Dohadujeme se, že zkusíme do zítřejšího dne projít alternativou do Silverthorne a tam to nejhorší přečkat.
Vracíme se na hostel a balíme se. Mezi tím přijíždí Natural, od Nového Mexika jsem jo neviděl, mám radost, že mu to šlape. Kluci se ještě chtějí zdržet na oběd a nějaký nákup, tak vyrážím napřed. Jsou skoro o generaci mladší, tak mne snadno doženou. V deset opouštím hostel (škoda že to špatné povětří nepřišlo o dva dny dřív, tady by se krásně lenošilo), jdu na výpadovku a tam mi za pět minut zastaví holka, co pracuje vedle Tennessee Passu a tak v 10:40 můžu pokračovat tam, kde jsem včera skončil.
Ze sedla scházím mírnou cestou do širokého údolí. Do kroku mi zpívají žáby. Po třech mílích překročím Highway 24 a nějaký čas jdu paralelně s ní. Nechávám ji v v údolí pod sebou, zatím co stezka vede o pár set metrů víš. Zhruba po dvou mílích se od ní odpoutám a u Eagle River East Fork obědvám. Za druhé světové války zde bylo výcvikové středisko pro 15.000 mužů zvané Camp Hale sloužící pro výcvik „horských jednotek“. O jeho existenci dnes svědčí pozůstatky muničních bunkrů a cedule informující o možnosti nálezu nevybuchlé munice. Nad hlavou mi proletí 3 vrtulníky a jedno letadlo. Vím, že před Silverthorne začátkem týdne hořelo, ale oheň už měl být uhašen, tak proč takový vzdušný provoz tím směrem? Možná už jsem jenom parnoidní.
Po obědě mi začíná stoupání, zpočátku volnější, ale čím dál víc poctivé.
Po osmistech výškových metrech procházím Kokymo Passem (3.665 m.n.m.), ale ještě si nastoupám o 80 metrů víš na Elk Ridge.
Následující 3,7 míle pobíhám víceméně po hřebeni, jednou trochu zakufruju. Docela tu fičí. Chytnu tu telefonní signál, píšu si se Sárou, která je o 10 mil přede mnou. Hlásí mi, že na alternativě do Silverthorne je uzávěra kvůli proběhlému požáru. To mi hatí plány. Dojdu do ski resortu Cooper Mountain na míli 1.218, tam zjistím podrobnosti a nějak zaimprovizuju.
Jak jsem vyměnil boty s voděodolným povrchem za verzi bez goratexu, mám rychleji mokré nohy. Je tu dost sněhobřečky, chůze blátem a vodou. Na druhou stranu mi zase voda z bot rychleji vyteče, nenosím si v nich malé bazénky a rychle schnou. Při téhle teplotě (18°C) je to příjemnější.
Všude kolem je spousta svišťů, takovou koncentraci jsem ještě nezažil
Po přejití dalšího sedla (Searle Pass) začnu sestupovat z hřebene, zpět mezi stromy, podél Guller Creek. Potkám několik protijdoucích Colorado Trail hikerů, navzájem si vyměňujeme informace o blížící se bouřce.
Na míli 1.216 přecházím v 19.30 říčku a stelu si na placku vedle ní. Zítra snad posnídám v Cooper Mountain a zjistím tam, kam dál.
33 km (celkem 1.790 km)