Tradičně v 5:30 šlapu, cesta je stále mírná, pokračuji lesem. U snídaně (7:00) překopávám plány. Původně jsem chtěl pro zásoby na další etapu sejít až v Silverthorne (míle 1.255,8). Tam jsem si taky chtěl nechat poslat nové boty, ale zapomněl jsem si je s dostatečným předstihem objednat na netu. Ty stávající o moc víc nevydrží, třebaže mé šití stále ještě drží. Takže se rozhoduji dostopovat dnes do městečka Leadville, které je téměř posvátným městem všech horských běžců a kde mám tudíž docela slušnou šanci nějaký běhací boty sehnat.
Po té co vstoupím na území Holy Cross Wilderness mne překvapí trocha sněhu. Není ho moc, co se pokryté plochy týká, ale je rozmoklý, bořím se do něj tak hluboko, že se v tom prakticky nedá jít.
Hledám si vlastní cestu okolo, trocha prodírání hustým lesem, trocha procházka mokřinou, spousta zábavy. Když pak zpětně nacházím trail, zas to pěkně odsejpá.
A mám společnost. Už mne začali doprovázet komáři. Zatím to není takové peklo jako před dvěma roky v Oregonu, ale už hraju “oplácávanou” a za chvíli mám obě ruce poseté mrtvými tělíčky.
Potkám partu skautíků a všichni, včetně jejich vedoucích, se táhnou s batohy velkými tak, že by se tam ten můj vešel dvakrát. Smutně se pod tou náloží plouží.
Vzpomínám, že když jsem jako kluk v osmdesátých skautoval, stačila nám usárna, celta, spacák, ešus, lžíce a to bylo všechno. Vlastně jsme byli tenkrát daleko víc ultra light, než jsem dnes, akorát jsme tomu tak neříkali.
V půl jedné docházím do Tenesee Pass, kudy projíždí Highway 24 vedoucí do Leadville. Ale je to na kopci a v zatáčce, takže se tu blbě stopuje. Taky to trvá 45 minut, než mne někdo nabere. Zato mne pak hodí až rovnou před hostel. Ten je parádní, za vybavenost a čistotu by se nemusel stydět leckterý hotel.
Není tu moc lidí, pár běžců co se chystá na víkendový závod a včetně mne 3 CDT hikeři. Je tu Twisted a Nimbles (26, Minnesota) – s tím se znám od vidění z PCT.
Peru prádlo (pračku mají rovnou zde), sprchuju se a počítám, kolik budu potřebovat zásob. Je tu i osobní váha a tak zjišťuji, že už mám o 12 kilo míň. A to se tu záměrně v jídle nežinýruju.
Vyrážím “do vsi”. Leadville je malebné horské městečko, je to vlastně oficialně nejvýše položené město v USA (3.179 m.n.m.).
První starost jsou boty. V jediném krámu kde jsou běžecké boty k mání mají jen La Sportivy. Že by tu měli Altry jsem moc nedoufal. Ale PCT jsem došel v botách za 36$ z benzínky a La Sportiva je dobrá značka. Nahlásím požadavky, hlavně ať jsou dost široké ve špičce a dostanu na výběr dva modely. Trochu mne překvapí, že musím vzít o číslo větší velikost (tj. o dvě čísla větší, než nosím v “civilu”). Chvíli se v nich procházím a nakonec volím model Akasha. Má trochu tvrdší podrážku, než jsem zvyklý, ale zas vypadají, že vydrží déle.
Rovnou kupuju i novou špičku k hůlkám. A teď jídlo. Dnes už rovnou objednávám slovy “Co máte nejkaloričtějšího?” A samozřejmě salát.
Pak dokoupit zásoby a zpět na hostel, vše přebalit a vyměnit špičku na hůlkách. U tohoho je nejpracnější seškrábnout plastový zbytek staré. Na to platí jen ostrý nůž a manuální síla, triky s nahřívaním jsem v minulosti zkoušel a nefungují.
Večeřím z nakoupených zásob (společná kuchyň je tu vybavená jak ve slušné malé hospodě) spolu s Twisted, Nimblesem a Lelisem (30, původně Venezuela, dnes Colorado), který se svou ženou Charity tenhle hostel právě kupuje. Sám patří k běžecké komunitě a je to pro něj způsob, jak být v centru dění, mít tu živobytí a ještě žít s pocitem, že pro komunitu něco dělá.
U večeře se dovídám, že v pátek se má přihnat bouřkový počasí. To je dost nemilé, protože mne zrovna čekají hodně vysoké kopce. Včera prý na jihu Colorada padaly kroupy velikosti dětských pěstiček. Každopádně zítra vyrazím, ale musím být připraven spustit se rychle do údolí a přečkat někde hromy blesky.
Spát jdu v půl desáté, s nadějí, že si přispím.
23 km (celkem 1.757 km)