V šest pokračuji cestou vzhůru v ostrých serpentinách. Po půl hodině si kontroluju mapu a zjišťuji, že jsem měl jít po vrstevnici lesní silnicí. Nerozumím tomu, protože jsem před deseti minutami viděl na stromě značku trailu. Serpentiny začnou klesat a já se po hodině k té silnici připojím. Později se dovím, že jsem šel starou trasu. Zašel jsem si nejméně jednu míli, o převýšení nemluvě. Snídám v půl osmé u malého potoka. Vždycky rád spojuji jídlo s vodním zdrojem. Jednak nemusím nosit vodu na vaření a pak mohu, zatímco jím, nechat gravitaci, aby za mne nafiltrovala novou vodu na pití.
Šlapu k prvnímu z několika dnešních průsmyků – Chalk Creek Pass (míle 1093,7 / 3.702 m.n.m). Potkávám tam Jack Rabbita (33, Wisconsin), kluka kterého jsem potkal už v hostelu v Lake City.
Chvíli si povídáme, obdivuji jak má vyspravený batoh od ZPacku, na němž je znát, že už má lecos za sebou. To já ten samý na PCT málem zcela dotrhal. Ale firma ZPack zajišťuje na své výrobky doživotní opravy. Takže Jack Rabbit si ho nechal už dvakrát zrepasovat. Pro nás Evropany to žel není zcela praktické.
Scházime do údolí, Jack Rabbit mi za chvíli zmizí z očí. Ani jsem se ho nemusel ptát jak ke svému jménu přišel. Do údoli po trailu rychle poskakuje, skutečně jak králík.
Na prašné silnici potkám starší pár s jeepem, který mi vrazí do ruky hroznové víno a jablko. Je to pro mne první pořádný trail magic v Coloradu. O kus dál narazím na skupinku kde je Jack Rabbit, Sarah a Twisted (27, Německo) jak se baví s dvojicí dobrovolníků, kteří opravují trail. A ti zase vrazí každému po plechovce piva. Pak se z nich vyklube dvojka, která dělá populární podcast Trail show.
Dál pokračujeme ve skupině všichni čtyři. Cesta zase začne mírně stoupat, je široká (kdysi tu vedla železnice), a tak se dobře povídá. Je sobota, potkáváme tu dost svátečních day hikerů. Ovšem po čase trail odbočí do prudšího kopce a dojde i na sníh.
Za dalším sedlem (míle 1100,9 / 3.753 m.n.m.) společně poobědváme. Vítr se nám snaží odnést sušené spacáky. Jediné co se mu povede je zvrhnout moje kafe na péřovku. Nevím co mne rozladí víc – skvrna nebo to že jsem přišel o kafe?
Další cesta do údolí se dostává zpět mezi stromy, jsou to ostré serpentiny, přes cestu je dost popadaných stromů, které je třeba obcházet.
O 380 metrů níž je rozcestí s alternativou vedoucí nížinou – Mirror Lake Alternate, což je původní CDT, než byla převedena na hřeben. Samozřejmě volím “horní cestu”. Sice se víc zapotím, absolovuju podobné serpentiny jako předtím, jen ve směru nahoru, nad uroveň lesa. Ale zas to stojí zato.
To už je skupinka roztrhaná, jen se občas jednotlivě potkáme, když zrovna někdo popadá dech. Je to namáhavý, ale krásný.
Vysloveně nepříjemný je jen kamenitý povrch místy přecházející v morenova pole. Nejen že z toho bolí chodidla, ale taky se mi podaří přijít o kovovou špičku jedné hole. Ale s tím jsem počítal, v dalším městě zkusím koupit náhradní hrot.
Dnes to vůvec hodně připomíná High Sieru, přecházení vrcholových sedel jednotlivých hřebenů, spousta jezer… Jen to není tak goticky rozmáchlé a člověk nespadne mezi jednotlivýmu vrcholky tak nízko. Nicméně i tak dnes dělám přes tři kilometry převýšení.
Partička to balí na míli 1.111,7, já se chci dostat na úroveň stromů a tak jdu o míli a půl dál. Usalaším se v 19.15 na vzácném plácku u potoka. Ve vzduchu je opět cítit kouř ze vzdáleného požáru. Spát jdu v devět.
39 km (celkem 1.616 km)
Mám SMD Gatewood Cape a keď som stratil ten kovový hrot z paličky tak som si na ňu nemohol postaviť ten tarp, musel som improvizovať. Stalo sa ti na PCT dačo podobné? Pozerám, že stan čo používaš teraz sa stavia na paličky s hrotmi nadol čo nevadí, keď sa stratia.
Ahoj, stalo se mi to také, a ano, ZPack to řeší tak, že stan se opírá o rukojeti holí , tedy naopak.