CDT 50. den

Posted on

Včera v noci mne v jedenáct probudil blízký blikot čelovky. Někdo dorazil na plácek kde spím a začal si tam stavět stan. Nejprve jsem si myslel, že je jich víc, protože jsem slyšel hovor, posléze jsem ale zjistil, že si přichozí povídá sám pro sebe. Využil jsem probuzení a dopsal deník, abych se pak nemusel budit ještě ve dvě.

Když ráno opouštím v 5:30 kemp, noční příchozí ještě spí.

Rovnou začínám nastoupávat na svůj první přechod hřebene a dost toho nachodím po sněhu. Je pěkně tvrdej, ale přitom se do něj hezky vykopávají “schody”. Musím říct, že často jdu raději sněhem, než možnou obchůzkou. Vedle sněhového pásu je totiž obyčejně mokřina, ale takhle po ránu je to umrzlá ledovka, na které jsem sebou párkrát nehezky seknul. Krása probouzející se krajiny je mi tradiční odměnou za brzké vstávání.

Když po 1,7 míli a překročím ve 3.890 m.n.m. hřeben, div mne neodfoukne vítr. Tak tohle je poctivých 6 Bf, mám problém se udržet ve stoje, mám problém se nadechnout. Když lehce sestupuji a schovám se za hřeben podél kterého traverzuji, vítr poleví. Jakmile se ale po třech mílích přiblížím vrcholku a překračuji hřeben zpět na výchdní stranu, vítr se do mne znovu opře. Pokud se náhodou dostanu k větru zády, mám pocit, že jsem do kopce tlačen neviditelnou rukou. Hřeben takto překročím třikrát. V půl deváté už jsem zcela vyfoukaný a hladový – pro nehostinnost prostředí jsem ještě nesnídal. Konečně nacházím trochu závětří a rychle si vařím kafe a polívku. Přitom zjišťuji, že se mi už začala trhat jedna bota – mám po straně trhlinu dlouhou 2 cm. Tyhle boty mají za sebou teprve asi 650 km, zato docela drsným terénem. Musí mi vydržet alespoň dalších 120 km, než se dostanu do dalšího města, kde snad koupím nové. Po zkušenosti ze Skotska beru do ruky jehlu a nit a trhlinu zašívám. Trvá mi to, takže mezi tím kolem projde Sarah se svou novou partou a posléze i můj noční navštěvník – Nope (26, USA). Spal prý původně tam co Sarah a spol, ale jak přišel kouř z požáru, začal se prý kvůli jeho kombinaci s řídkým vzduchem dusit, tak sestoupil níž ke mě, kde se mu prý dýchalo líp. No nevím, zas takový výškový rozdíl to nebyl, ale pokud mu to pomohlo…

Když znovu vyrazím na cestu, za chvíli Nopa doběhnu. Zaznamenám, že sebou táhne sněžnice.

V jiných letech by touhle dobou byly nutností, taky jsme se na nich se Sárou v lednu v Kanadě trochu proběhli, abychom měli tréning, ale při letošním enormě nízkém stavu sněhu je to jen mrtvá váha.

Procházíme spolu Cottonwood Pass, kde nás velká cedule upozorní, pokud bychom chtěli zapomenout, že se stále nacházíme na rozvodí amerického kontinentu.

Chvíli po té usedá Nope k obědu (je po jedenácté…) a já se spouštím do údolí. Nejprve se objevují ojedinělé stromy, ale za chvíli je to regulérní les, ze kterého po většinu dne nevystoupím.

Po dlouhém čase stráveném na víceméně holém hřebeni je to osvěžující změna.

Několikrát brodím, ale vody je většinou sotva po kolena.

Oběd si díky pozdní snídani dávám až v půl druhé u říčky Texas Creek (míle 1127).

Když připravuji filtraci, nasávám na “čistém” konci vodu do plastové trubičky jako vždy, abych celý proces s gravitační filtrací nastartoval. Najednou zkřivím obličej. První doušek je strašně kyselý! Že by byl potok kontaminován? Ne, to jen do ústí trubice vlezl mravenec, který se tam teď topí. Vyklepnu ho a vše je v pořádku.

Klesání ukončím v místě, kde se k trailu připojí údolní varianta Mirror Lake Alternate (3.039 m.n.m.). Pak se zase začnu hrabat na vrch, abych přešel své dnešní poslední sedlo na hřebeni – Lake Ann Pass. Zpočátku je to mírné a celkem bez velkého úsilí.

Ale pak se přede mnou stezka zase vztyčí a míli před dosažením vrcholu (3.839 m.n.m.) vycházím z lesního porostu a zase si se mnou začne pohrávat vítr. Alespoň že tu není sníh. Tedy… na této jihozápadní straně není. Na té severovývhodní je ho docela dost a počátek sestupu je v té změklé břečce docela o ústa.

Míjím kluka jménem Flower Man (48, Německo), který s terénem docela bojuje, ale nejhorší už má za sebou. Pak trochu kamení, další sníh, trochu víc kamení (morenové pole), zkratka kolem jezera Ann Lake procházím dost pomalu. Dostávám se zpět do lesa, sníh skoro zmizí a já se na míli 1.137,7 přicházím ke svému dnešnímu cíli, k říčce South Fork Clear Creek, kde už kempuje Jack Rabbit, Sarah a Twisted. Nejprve se k nim chci přidat, ale na tomhle placku už není rovné a suché místo, tak se přesouvám o třista metrů na druhý břeh.

Řeka tady pěkně hučí, to se mi u téhle kulisy bude pěkně spát.

39 km (celkem 1.655 km), převýšení 3.600 m

Přidat komentář