Budím se aniž bych musel už v šest. A to jsem usnul ve dvě ráno. Alespoň si vyřídím nezbytnou poštu. Pak vstanu a začnu si přebalovat zakoupené zásoby (nebudu přece tahat zbytečné originální obaly, když třeba osm pytlíků ovesné kaše můžu sesypat do jednoho zip locku. Pak mne Nate vezme do místního outdoorového krámu, abych si konečně koupil lžíci. Lžíci mají. Skládací. Umělohmotnou. Když se po návratu na její koukáme na její chatrnou konstrukci, Nate mi beze slova podá jejich spork od Sea to Summitu. Já vím. Spork. Ani lžíce, ani vidlička.
A navíc, i tady se historie opakuje. Ale na PCT jsem si na něj nakonec docela zvykl a tak velmi vděčně přijímám.
Nate a Megan mají dnes práci mimo město, tak se balí, nakládají se i se mnou do auta, ale před odjezdem jdeme ještě na kafe s jejich kamarády z cesty po Patagonii, kteří tudy projíždí. Prostě hikerská komunita opravdu drží při sobě.
Nakonec mne v půl dvanácté vysazují opět v Monarch Pass, loučíme se a slibujeme si, že za rok se uvidíme v Praze. Jsem jim vděčný dvojnásob, protože Salida je veliký město, a než bych si tam sám vše zařídil a vymotal se zpátky na trail, trvalo by mi to násobně víc času.
Ještě si v místním krámu dám misku chilli a ve vitríně zahlédnu toho ježatce, co místní chodec označoval za příbuzného sviště (užíval pro něj jméno hodně podobný výrazu “marmot”). Ale doopravdy je to urzon (porcupine), jak spousta lidí z Čech správně poznala.
Ve dvanáct se škrábu zpátky na hřeben. A výraz škrábu je přesný. Mám na dnešek naspáno jen čtyři hodiny, a tak to s rychlostí nepřeháním. Nejprve procházím kolem vrchních stanic lanovek místního ski arealu a pak pokračuji ještě výš. Vracím se na tu “nebeskou stezku”, kterou jsem šel včera a je to zase veliká paráda.
Odpolední oblačnost dnes nepřišla, tak si v tom slunci nasazuji klobouk a černá skla. Do toho se mnou pěkně cvičí vítr, poctivé 4 Bf, takže v tom horku oblékám i černou bundu. Po třech hodinách jsem už tak vyfoukanej, že se musím na chvíli schovat za kamenem, abych si od toho povětří trochu odfrkl.
Asi 10 minut si povídám s místní ultra trail běžkyni Ashley. Je z Durenga a nemůže přijít na jméno dráze, která způsobila tak rozsáhlý požár.
Ještě chvíli pokračuji v hřebenovce, začíná být hodně kamenitá, ale pořád je to krásný.
V 3.819 m.n.m. projdu sedlem a čeká mne opravdu prudký padák do údolí. Cestou potkám několik jezer.
Zvažuji, že bych u některého přenocoval, dnes to chci vzhledem k nevyspání zabalit brzy. Ale buď tam není rovného místečka, nebo je tam moc komárů.
Nakonec skončím v půl šesté na dně údolí u Middle Fork South Arkansas River na míli 1.089,7. Nacházím pěkné místo na spaní. Že nejsem první dokazuje ohniště s několik špalků na sezení kolem. Zalézám v sedm a oči se mi klíží. Dnes budu spát jako dřevo.
18 km (celkem 1.577 km)