CDT 36. den

Posted on

Klasické městské pozdní vstávání, procházka městem, první dobré espresso ve Státech, už tradičně v místní pekárně. Sarah má problém nacpat zásoby na 8 dní do batohu už tak plného věcí na teplo. Ten můj se zabalil snadno, ale taky povážlivě ztěžknul.

Ještě dáme pořádný oběd v The Rose Restaurant. Je tu tak narváno, že si musíme vystát frontu, ale pořádná porce zeleniny, luštěnin a masa stála to za to.

Probíráme představu o dalším úseku. Sarah by to nejraději vzala celé nížinou. K mému překvapení i Down Time, který chce jít po hřebeni, mluví o tom, že by se chtěl vyhnout úsekům, jako byl ten včerejší 300 metrový přechod sněhového jazyku ve svahu. Mě to přišlo velmi jednoduchý a bezpečný, ale prostě každý člověk je jiný a má jinak nastavené standardy.

Když už míříme na výpadovku na stop, potkáváme právě dorazivšího Blasta a Man In Blacka. Šli narozdíl od nás celou dobu po hřebeni. V témž okamžiku píše Robin, že jsou s Hot Water a Super Hipem v nedaleké kavárně. Chcem se vidět, tak se vracíme. Ukáže se, že i oni zůstali celou dobu nahoře, na oficiálním trailu. To mne přivádí ke dvěma závěrům.

  1. Člověk nesmí věřit všem zprávám o podmínkách před sebou, které nachází na internetu. Lidi tam píší jen špatné zážitky a jeden nikdy neví, jaké jsou jejich dosavadní zkušenosti s horami.
  2. Možná není bezpodmínečně nutné zůstávat s partou, která to hraje na tu nejbezpečnější, nejjednodušší variantu. Ani já nikdy zbytečně neriskuji. Už z dob kdy jsem se učil námořníkovat jsem si odnesl především respekt a pokoru k přírodě a střízlivé hodnocení vlastních sil a zkušeností. Ale každý máme limity posazené někde jinde. Už to cítím několik dní a mé přesvědčení v tomto ohledu roste. Ale je předčasné dělat závěry. Uvidíme, jak to půjde dál.

Sedíme dvě hodiny u řeky na terase kavárny River Pointe, celá velká parta. I tady dělají překvapivě dobré espresso.

Za Hot Water přijela jeho holka Jessica, je evidentní, že žije v úplně jiném časovém rytmu. Pro ní musí být tohle společenství hiker trashe zjevení z jiného vesmíru. Vír kavárenské pohody a společenství nás nebezpečně vcucává. Ale nechceme tu zůstat další den. Navíc většina tu zůstává kvůli balíkům na poště do úterý, protože ta je kvůli zítřejšímu svátku zavřená.

Trochu závistivě si prohlížím lehké Super Hipovy mačky značky Kahtoola, které se dají jednoduše připnout na jakoukoli botu. Rozdíl mezi 4 milimetrovými hroty našich nesmeků a 9 milimetrovými na mačkách je ohromný. Není pravda, že na velikosti nezáleží. (Na toto téma se mezi holkama rozhoří debata, které není třeba se dále věnovat…)

Ještě si píšu z Gregorzem, jedním ze dvou Poláků, které jsme potkali na začátku. Taky dnes dorazil do města a už je sám. Jeho parťák to prý psychicky nevydržel a už v Silver City to zabalil. Od té doby jde celou dobu sám. Tak ho lákám, jestli se nechce přidat k nám, jsme pokud vím jediní dva slované na trailu, tak k němu cítím určitou sounáležitost. Ale má nějaké drobnější zranění, chce tomu dát tři dny klidu na lůžku. Třeba se naše cesty ještě protnou. V půl čtvrté se konečně pakujeme z města ven.

Stop chytáme do pěti minut, všichni tři se vejdem do jednoho auta. Ale je to docela smutná jízda, kluk který nás veze jede evidentně v tvrdejch drogách. Momentálně tedy abstinuje, dokonce nám hlásí, že se jede hlásit svému probačnímu pracovníkovi, ale jeho představy o fungování ve světě jsou na první pohled iluzorní. Ale evidentně se snaží ze svého bludného kruhu vystoupit. Kéž mu to osud dopřeje.

My začínáme po půl hodině nastoupávat ve Wolf Creek Pass zpátky na hřeben.

Je už dost pozdě, tak jsme se rozhodli dojít jen k 5,5 míle vzdálenému jezeru. Je to taková líná pozdně odpolední procházka. Potkáváme skupinu koňáků, kteří si vyjeli na nedělní projížďku.

Nicméně míli a kus před jezerem narazíme na spoustu sněhu. Takhle navečer je hodně rozmoklej, dost se boří. Postupujeme v něm hodně pomalu, asi 15 minut. Největší obavy vzbuzuje možnost, že jak je mokrý, mohl by se pod námi snadno utrhnout.

Stanovený cíl nebyl podstatný, ráno se nám po tvrdém sněhu půjde rozhodně lépe a bezpečněji. Spouštíme se tedy asi o 200 metrů níž, kde je mezi stromy suchý a rovný placek a tam se usalašíme. Výhodou je, že jsme ze dvou stran dobře chraněni kopcem. Po teplé frontě přišla brázda nízkého tlaku. Přesto, že není velká vlhkost a my máme stále hezké počasí, můžeme očekávat větší vítr a tak je dobře, že před ním zůstáváme schovaní. S Down Timem dokonce volíme pro dnešní noc širák.

Tradičně za oběť na první večeři padne to nejtěžší jídlo z našich zásob. V mém případě je to bramborová kaše s tuňákem a olivovým olejem. Při večerní hygieně se definitivně loučím i s nehtem na palci druhé nohy. Na druhou stranu s uspokojením konstatuji, že na rozdíl od ostatních už nemám ani jeden puchýř.

Když kolem osmé uléháme k spánku, pozorujeme, jak nám ve 100 metrů vzdálené stráni přichází dát dobrou noc liška. Úplně klidně projde kolem nás.

Spousta dobré kávy, které jsem dnes vypil, mi vrací úder. Ještě dlouho koukám na ohromný měsíc kutalející se nad hřebenem.

7 km (celkem 1.217 km)

3 Replies to “CDT 36. den”

  1. Jakube, držím palce, ať si sníh rozumně užijete. S Tvým závěrem č. 1 (Člověk nesmí věřit všem zprávám o podmínkách před sebou, které nachází na internetu. Lidi tam píší jen špatné zážitky a jeden nikdy neví, jaké jsou jejich dosavadní zkušenosti s horami.) plně souhlasím – loni jsme si to na PCT uvědomili také:) Tip: Když Ti někdo bude říkat info, tak se ho zeptej na srovnání s něčím, co jsi šel i Ty… Pak můžeš jednoduše poznat, zda ta informace je pro Tebe relevantní… Loni jsme táhli nesmeky a cepín ještě i za Sierra City, jelikož nám někdo řekl, že tam je ještě hromada sněhu…ale přitom tam byla už jen tak stovka metrů:) Super bylo třeba i to, že někdo napsal vzkaz, že dalších třeba 15 mil není voda…a v půlce samozřejmě voda byla:-)

    K druhému závěru není moc co dodat – sám už to stejně vnitřně víš (hike your own hike)…ale třeba se přizpůsobí ostatní Tobě.

    Hlavně si to užij… a ať máte štěstí na počasí, lidi, trail magics… zkrátka, ať „trail provides“ 🙂

  2. Ahoj, měl bych na tebe dotaz ohledně nového solárního panelu.Jak ti funguje ,jak jsi spokojený? Díky.Ať ti to dál dobře šlape.
    Don

    1. Ahoj, zatím nejlepší solár, co jsem kdy měl. Když je slunečno, mám neustále nabito na 100% a zatím drží i fyzicky.

Přidat komentář