V 5:50 šlapeme s nesmeky na nohou po ztvrdlém sněhu. Jde to dobře a za chvíli míjíme jezero, u kterého jsme původně chtěli spát.
Trail traverzuje hřeben po severo-východní straně. Vždy když se stočí víc k východu, nesmeky sundaváme a naopak. Jde to docela bez potíží, ale hodně pomalu.
Na míli 870 slavnostně přecházíme pramen jižního ramene Rio Grande.
V 9:30 se přiblížime k jezeru Spotted Lake, ke kterému se mi nechce po sněhu scházet, tak se parádně sklouznu.
Následuje delší stoupání na hřeben, naštěstí holým trailem. Na vrchu (3.830 m.n.m.) jsme v 10:40. Dost tu studeně fučí (3 Bf).
Od této chvíle se pohybujeme víceméně po vrcholu hřebene. Kolem jedenácté nás předbíhá (doslova) kluk, který sotva stihne prohodit pozdrav. Říká si Kid a vyrazil od Mexika 2. května. To znamená pokud šel stejnou variantu jako my, dělá tak 48 km denně. A my tady pliveme plíce. Skutečně. Taky se dnes pohybujeme v doposud nejvyšší výšce a dost to s námi mává.
Taky se pěkně vlečeme, i když už nepotkáváme sníh. Dochází nám dech a motají se hlavy. V rámci obědové pauzy (11:30-13:30) všichni usneme.
U oběda jsem také zjistil, že jsem ráno zapomněl zabalit lžíci. To už se mi tu před dvěma roky taky stalo… Na oběd mi půjčí svou Down Time, ale večer si stejně jako tenkrát přiříznu dvě hůlky a budu minimálně týden jíst po asijsku.
Na míli 876 míjíme odbočku na Creede Cutoff Alternate – zkracenou nižší variantu, která se chodí, když je San Juans loop kvůli sněhu neprůchozí. Sarah s Down Timem ji zvažovali, že by šli tudy, ale já jsem rozhodnut zkusit San Juans protlačit, i kdybych je měl opustit. Ale není to třeba, nakonec pokračujeme po hřebeni všichni tři.
Snažím se trochu rozhejbat poslechem Mládka (jakožto pro ukulelistu / banjolelistu je pro mne jeho repertoar stěžejní), ale moc to dnes nezabírá.
Při dnešním finálním stoupání musíme ještě jednou natáhnout nesmeky. Sníh není hluboký, ale o to víc to klouže. Jdeme opravdu pomaličku, vrchol má 3.916 m.n.m. Ve čtyři ho konečně překročíme. No je to takovej dvojvrchol, trochu slezeme, a pak po 20ti minutách překročíme jeho bráchu.
Ale pak už jenom padáme dolů. Mám pocit, že se mi s každým výškovým metrem dýchá líp. Spadneme do sedla Puedra Pass (míle 883,3) a nejsme pomalu schopní říct ani ble ble. Silou vůle se nutíme k večerní činnosti. Na ráno je hlášen déšť se sněhem, tak stavíme stany.
Ušli jsme svých plánovaných 17 mil, ale mysleli jsme, že to dáme maximálně do tří a s prstem v nose. Trvalo nám to o tři hodiny déle a připadáme si jak úplný bačkory. Snad to bude zítra lepší. Dnes se k deníku vysloveně nutím. Usínám ve 20:45.
28 km (celkem 1.245 km)
Jéé, to jsem ráda, že se zase ozýváš, že jste v pořádku a že už zase mohu „jít“ s vámi! Fotky jsou nádherné a jistě si to přes veškerá úskalí náležitě vychutnáváte! Kubo, mám ti poslat pár lžic do zásoby? Na každou štaci jednu? 😉
Jakube,príma čtení.Díky a hodně štěstí,ať se Ti to podaří dojít !
Normálně komentáře nepíšu, ale tady musím…Celý tenhle deník je úplně boží. Vždy když mám nějakou transportní chvilku, tak se těším jak si přečtu jeden dva dny putování. A s napětím kotroluju jestli už je online další část. Došlo to až tak daleko, že jsem dodatečné precetl putování ve Skotsku a teď hltám PCT. Přeju hodně štěstí a lehký batoh.