Vítr ustal asi po dvou hodinách, ale mrzlo a tak jsme měli vysokou kondenzaci a dostat se ráno do bot byla práce pro klempíře. Ale jak vysvitlo slunce, bylo vše růžové.
Vyrážíme v 6:45. Down Time mívá ráno lehce volnější tempo a tak dojídá snídani za chůze.
Procházíme podél nádrže, za hrází zahlédneme městečko (resp. turistický resort) Platoro, ale obracíme se na druhou stranu. Připojíme se tak k alternativě zvané Great Divide Alternate. Nabíráme vodu na 16 mil, protože se dočteme varování, že voda v následujícím úseku je kontaminovaná arsenikem z nedalekých železných dolů. S tím si naše filtry neporadí. Následující kopce skutečně svou červenou barvou jasně prozrazují přítomnost železné rudy.
Projdem sedlem Stunner Pass (3.213 m.n.m.), klesneme o 240 metrů do údolí, kterým protéka řeka a znovu začneme stoupat. Celou dobu jdeme po staré cestě, která původně sloužila jako jediná spojnice západních osadníků s východem. Prý byla místy tak úzká, že když se potkaly dva povozy v protisměru, museli jeden rozebrat, aby druhý mohl projet.
Cestou obdivujeme velkou bobří hráz.
Obědváme u jezera Lake Annella obehnaného cedulema, že je soukromé a něco v tom smyslu, že každý kdo se k vodě jen přiblíží, bude za živa rozčtvrcen.
Po obědě klidným tempem dostoupáme až k Elwood Pass, kde se alternativa napojuje na oficialní trail (míle 844,1) a kde začíná další alternativa (zvaná prostě Elwood Pass), která opět vede níže, než oficiální hřebenovka. Diskutujeme, kterou variantu jít a protože jsme se po dvou dnech dostali na telefonní signál, zjišťujeme novinky. Ale žádné nejsou. Od té doby hodně sněhu očividně odtálo. Odtud je to k Highway 160, která vede do dalšího města, po hřebeni nějakých 18 mil. Po alternativě zhruba to samé. Rozproudí se diskuze. Prudká diskuze. Nakonec se dělíme. Sarah s Fiftym sází na jistotu “spodní” cesty a my s Down Timem zkoušíme hřeben. Sejdeme se zítra odpoledne ve městě.
Hned jak něco nastoupáme, říkáme si, že jsme zvolili dobře. Sněhu je tu poskrovnu, cesta dobře průchozí a pohled do kraje úchvatnej.
Trochu se ale lekneme, když se nám otevře výhled na sever. Nedaleko od nás, tak 5 – 10 mil, stoupá z lesa nezaměnitelný dým. Požár. Nad námi zaburácí letadlo a nad epicentrem vidíme v dálce dva vrtulníky. Rychle přemýšlíme co udělat. Signál, abychom zjistili nějaké informace nemáme a tak si sumírujeme základní fakta.
- Na sever od nás 5 – 10 mil daleko hoří les.
- Požárníci věc řeší.
- Je tu stále velmi vlhko, tzn. požár by se neměl šířit příliš rychle.
- Nejblíž k civilizaci, tj. k bezpečí se dostaneme, budeme-li pokračovat naší cestou tj. na západo-západo-sever.
- Vane západo jižní vítr, čili oheň by se měl šířit na jinou stranu než jdeme.
Nejsme žádní odborníci na oheň, ale vyplývá nám z toho, že bude nejlepší pokračovat v cestě. Samozřejmě by ideální bylo ujít celou cestu ještě dnes a dostat se před půlnocí na highway, to ale v tomto terénu není reálné. Dojdeme co nejblíž sněhové pokrývce, přespíme a ráno vyrazíme co nejdříve, abychom prošli po tvrdém sněhu. Máme trochu strach o Sáru s Fifrym, jejich cesta podle našeho odhadu požárem prochází. Ale s ohledem na to, že už to požárníci řeší a že jdou po silnici, měli by být mimo nebezpečí.
Naše cesta je krásná, jen jeden úsek je trochu ošidný, v prudkém svahu, stezka se pod námi drolí.
Teda v dešti nebo na sněhu bych to jít nechtěl, ale takhle to jde. Rozhodneme se přenocovat u potoku na míli 850,5 ve výšce 3.500 metrů. Podle mapy je to ještě mezi stromy a pak je nejošidnější stoupání následujícího úseku po severním, tudíž pravděpodobně zasněženém svahu. A to bude nejlépe absolovovat co nejdříve ráno. Zbytek cesty vede převážně po svahu jižním. Až na samotný závěr a tam zkusíme nějakou improvizovanou alternativu.
Poslední míli před plánovaným nocležištěm nás překvapí velká vrstva sněhu, kterou se špatně brodí. Nastoupáme si tedy zcela mimo trail lehčí cestou na vrch a pak se k potoku propracujeme po vrstevnici relativně sušším terénem. Stejně máme boty durch. Je půl sedmé. Horší je, že se nám nedaří najít suchý plácek na spaní. Tak si steleme přímo na úzkém trailu, to už jsem taky jednou absolovoval.
Provoz tu není žádný, mohlo by na nás šlápnout snad jedině nějaké zvíře. Předpověď počasí je příznivá, riskneme širák. No, na úzkém trailu bychom stejně stan nepostavili. Boty máme mokrý a v noci bude najisto mrznout. Jdou do igelitových pytliků a šup s námi do tepla spacáku. Ráno plánujeme vyrazit brzy. Vše tomu uzpůsobujeme. Dokonce si jdu předem vykopat “cat hole” na ranní toaletu. Jednak ráno ušetřím čas a pak, teď ještě není půda zmrzlá, tak mne to stojí menší úsilí.
Víme, že požár je o dva hřebeny dále a vítr vane opačným směrem, ale stejně neustále počicháváme, neucítíme-li kouř. Dnes budeme mít asi hodně lehké spaní.
38 km (celkem 1.192 km)
Jakube, moc díky. Čte se to úžasně. Je to napínavé. Fotky jsou nádherné. Obdivuji tvůj „morál“ psát pokaždé příspěvek do blogu. Prostě super. Těším se na pokračování.
Z jineho soudku. Dnes Pokani na platne. To by se ti libilo. M.
Ty jo… na plátně jsem ho viděl snad jenom v osmdesátkách…
S tou cat hole je to mazaný 😀