SNT 17. den

Posted on

Noc byla klidná, bez většího větru a bez deště. Obloha částečně modrá, dává tušit pěknej den. V 5:30 nastoupávám příjemnou širokou lesní serpentinou na kopec. Tam si v 7:00 dělám snídani a dál už cesty není.    

Pokračuji planinou přímo podle kompasu, směr severovýchod. Teda přímo… Obíhám erozí zbrázděnou zem, potůčky, močály. Občas se musím i kus vracet.
 

Po 45ti minutách zahlédnu na obzoru jeden z dnešních cílů: Loch an Daimh. Hned se orientuju lépe. 

 Sestupuju tedy dolů a v půlce svahu zahlédnu i ruiny zničené vesnice, u kterých mám podle průvodce přeskočit řeku.  

 To taky udělám, je to tady zatím jen takový potůček. Dál už si mne vede řeka Douchary stejnojmeným údolím sama. Přítoky mohutní, až ji po čase pod vodopády přebrodím na východní břeh. To už jdu stezkou, je to taková romantická kozí šplhačka podél řeky.  

V 11:30 konečně docházím k Loch an Daimh. Zrovna mi vyleze slunce, chci toho využít a přemáchnout si prádlo. Ale jak ho namočím, přižene se mrak a už tam zůstane. Suším na hůlkách alespoň ve větru (2Bf). Poobědvám, je mi trochu kosa. Nedosušené prádlo z části oblékám – odepínací nohavice a ponožky. Je to stejné, jako bych brodil. A triko dosušuji na hůlce za chůze, mám ho jako prapor. 

 Je samozřejmé, že jakmile vyrazím, slunce zase škodolibě vyleze a do večera vydrží. Dál jdu polňačkou, bez nějakých dalších vzruchů až do usedlosti Oykel Bridge, kde na větší silnici stojí hotel. Těším se, že si dám alespoň polívku, ale mezi druhou a pátou mají zavříno. Je 15:30. Chvíli si povídám se sedmdesátiletým chodcem (UK), který jde Cape Wrath Way (to já už 3.den též) a kterého potkal stejný osud se zavřeným barem v hotelu. Jak správně konstatuje, aspoň ušetříme.

Další cesta je rovná a široká, podél řeky Oykel. Je to trochu fádní, ale moje boty mají konečně šanci oschnout a to je taky vítaná změna. Zjišťuju, že konečně povolilo to šití na botě a díra se zvětšila. Považuju to za úspěch, čekal jsem původně, že vydrží jen půl dne. 
 
Po 8km se cesta změní v pěšinu a po dalších 6km docházím v 18:30 k Loch Ailsh. A tady už zůstanu, je tu krásně, byl bych blázen, kdybych tu nepřespal. Jen je tu trochu vlhčeji.
 
Mám ještě dlouho slunce, v něm dobíjím telefon, vařím večeři a pak pokračuju v seriálu „šiju šiju si botičky“. Tentokrát věc vylepším o záplatu z Moleskinu, kterou přišívám na vnitřní stranu trhliny. Jednu menší záplatu dělám i na druhý botě. Uvidíme zda se to osvědčí. Usínám v deset.
 
46km (celkem 765km)

Přidat komentář