Vítr v noci ustává. Jen mě nad ránem probudí divný šustot. Nejprve se leknu, že se mi do batohu dostala myš. Ale pak zjistím, že jsou to moje ruce šátrající v pytli na jídlo mezi prázdnými obaly od Snickersek po něčem k zakousnutí. Marně.
Můžeme si přispat. Pět mil od nás je silnice, na které budeme stopovat do města a asi na ní nemá cenu chodit před osmou. Vstáváme tedy v 6:40. Teda pořád musíme kontrolovat, kolik hodin skutečně je. Jsme na hranici dvou časových zón a hodiny na našich telefonech se neustále automaticky posouvají tam a zase zpět. Ještě že mám“hloupé“ hodinky.
Pokračujeme po prašné silnici přímo na sever. V 7:40 už stojíme na Highway 389. Zpočátku to vypadá dost zoufale. Aut sice jezdí hodně, ale je to rovný úsek a všichni tu projíždí hodně rychle.
Ale za patnáct minut zastavuje v křižovatce pickup z protisměru. Shane (45, Arizona) nás původně minul, ale otočil se pro nás zpátky. „Vy jdete Hayduke Trail, že? Viděl jsem o něm dokument Figure it out (https://youtu.be/HWqK7LMW-5U) a nikdo jiný tudy s batohy nechodí!“ Pomáháme mu překládat věci z kabiny na korbu, abychom se vešli, a za dalších patnáct minut už nás vykládá před ohromným supermarketem Bee’s Marketplace na kraji města. Nejprve si dáme snídani v jejich deli sekci a pak už v ní zůstáváme usazeni. Úřadujeme tu u kávy a muffinů. Máme toho k vyřízení dost.
Kromě tradičního dopisování a publikování deníků (v mém případě i opravy překlepů v příspěvcích týden starých), vyřizování neodkladných pracovních požárů, telefonování nejbližším, je to i příprava na cestu domů. Je nutné zamluvit spaní v cíli, v Zionském Springdale. Pak nocleh v St. George, odkud pojedeme autobusem do Las Vegas, i autobus samotný. Třeba místo v kempu ve Springdale už bylo předposlední volné, takže ho stíháme zamluvit jen taktak. A pak následuje oběd.
A samozřejmě i druhý oběd. Jen něco lehčího, na dojedení.
Někdo se nám před časem zmínil, že pořád jen píšeme o jídle. Když my ale máme pořád hlad!! Za ty roky, co chodím dlouhé traily, už bych na to měl být zvyklý. Ale vždy mě to znovu překvapí.
Než se nadějeme, jsou dvě odpoledne.
Jdeme na stop a za patnáct minut nám zastavuje Delbert (50, Kanab) v triku s ohromným Star Warsovým nápisem „May the Fourth be with you„. Komu ten vtip nedošel pripominam, že je 4. května. Na přístrojové desce mu pak leží světelný meč. Vypráví nám, jak se v Colorado City daří rodinnému businessu. Aby ne, když každý mormon tu má dodnes čtyři manželky a k tomu odpovídající počet dětí. V půl třetí nás vysazuje o padesát metrů dál, než jsme chytli stopa do města, a tak se puristicky o kus vrátíme, aby nám těch padesát metrů nechybělo.
První 3,4 míle šlapeme dál směr sever prašnou silnici. Udivuje nás, jak se na tomto mimořádně špinavém a zanedbaném předměstí intenzivně staví. Možná za tím je populační exploze způsobená výše zmíněnou mormonskou polygamií. Mé evropské oko překvapuje, jak je tu vše stavěno z dřevotřísky. Žádné cihly, či kamení. Ve velké části USA jsou takové materiály kvůli časté seismické činnosti z bezpečnostních důvodů dokonce zakázány.
Přecházíme na asfaltovou silnici směřující k východu. Ve čtyři vedle nás zastaví auto s oregonskou poznávací značkou a z něj vystoupí Adventure Muffin (55, Portland) s tím, že právě dokončil svůj section hike Hayduke Trailu. Je pravda, že jsme jeho jméno zaznamenali v registrech, jen jsme mysleli, že je to holka.
Dostáváme od něj kontakt na zapáleného zionského trail angela, kdybychom potřebovali řešit nějakou mimořádnou událost. Také se ptá, proč nejdeme raději alternativu, která vede méně po silnici. Jenže tuhle informaci se nám předem nepodařilo z mapy vyčíst a nebyla o tom zmínka ani v žádném průvodci. Takže dál šlapeme asfalt, až do půl sedmé… Mezitím překračujeme státní hranici zpět do Utahu.
Jdeme ještě kus písečnou cestou. Hledáme pramen Pine Spring, leč marně. Ale věděli jsme, že je nespolehlivý, a tak si z města neseme vodu na dvacet pět mil.
Po sedmé si steleme a začínají lukulské hody. Hladové žaludky nás totiž přiměly nakoupit si na závěrečnou den a půl dlouhou etapu jídla jak na pět dní. Máme z toho takový malý večírek na rozloučenou.
Ale ještě nás čeká jeden celý den a pak ještě kousek. Ještě usínáme pod hvězdnou oblohou s jistotou, že i zítra budeme šlapat Hayduke Trail.
28 km (celkem 1.291 km)