HDT 40. den

Posted on

I dnes to je velmi teplá noc, spím přikrytý jen tak zpola. Hukot vody s přehledem až do rána překřikuje armáda cvrčků. V 5:15 vyrážíme na naše „hřiště“ plné kamení, přeskakovaček, přelézaček, podlézaček a brouzdališť.

Jdeme dál na sever Kanab Creek Canyonem a cesta je pořád celkem divoká. Navzdory tomu postupujeme celkem znatelně vpřed.

Celkem dlouho čekáme, až bude nějaké hezké místo na snídani, ale nemůžeme žádné vhodné najít, tak se prostě v 7:15 zastavíme tam, kde momentálně jsme. Je to zvláštní, po ní se terén o něco zlehčí.

Přesto i tady se občas objeví nějaké nepříjemné křoví. Jedno málem vyšvihne Damajkyčovo oko. Naštěstí zasáhne jen víčko. I to vypadá ošklivě, ale brzy se to zlepší.

Slunce proniká přes vysoké okraje jen velmi zřídka, o to lépe se nám jde.

V 8:45 přicházíme k Showerbath Spring, prameni, který stéká po kameni a v teplý den to musí být skvělá sprcha. Pro někoho je i teď.

Nicméně vody je čím dál méně a začíná zarůstat zeleným slizem. V 9:30 zcela mizí.

V podkladech máme u následující pasáže poznámka „Major WC“. Nejedná se o narážku na neoblíbeného důstojníka, ale znamená to Major water carry – nutnost nést hodně vody. Dalších 41 mil není spolehlivý vodní zdroj. To při našem tempu a relativně dobře průchozím terénu znamená dva dny. Dobíráme vodu do všeho, co máme. V mém případě je to sedm litrů. Má zkušenost je, že v horký den spotřebuji jeden litr na pět mil, takže musím doufat buď v dostatek stínu, nebo v naději, že přece jen ješte na nějakou vodu narazíme.

Batohy jsou těžší téměř dvojnásobně, ale kaňon se rozšiřuje a terén je zase o něco příznivější.

Footprintovi od včerejšího dne nefunguje jeho satelitní komunikátor Garmin Inreach Mini, kterým dával domů zprávy o našem postupu. Píši k nim z toho svého, že vše je ok, aby nevznikla panika, že se něco událo, a pokoušíme se ten Footprintův restartovat. Jenže ani pak se nechce chytit a obnovit nastavení. Ještě že máme dva.

Slunce je čím dál víc, teplota stoupá na 34°C. Dvouhodinovou siestu začínáme ve 12:15 a dochází i na spánek. Po něm se šlape tradičně zase o něco lépe.

Osm mil za poslední vodou nečekaně objevujeme malý potok. DG! Každý z nás dobírá, co již spotřeboval. Teď už bychom mohli vyjít. I když každý z nás má jinou spotřebu, záleží, jak se kdo potí. Takový Damajkyč aka Shadow to má stále na hraně.

V 16:40 opouštíme Kanab Creek Canyon a odbočujeme na západ do Hack Canyonu. Slunce do něj svítí podstatně víc, ale naštěstí už nemá takovou sílu.

Spíš než úzký kaňon je to široké údolí s nízkými stěnami po krajích. Postupem času se objeví na kraji oblázkového řečiště i v půdě (písku) vyšlapaný trail a naše rychlost se opět zvýší. Hlavně naše rozbolavělá chodidla jsou ráda. Objevuje se spousta kravinců a dokonce i pár živých krav. Po tom se nám příliš nestýskalo. Zato je to důkaz, že jsme už definitivně opustili Grand Canyon.

Po pěti a půl kilometrech v Hack Canyonu mineme koryto s vodou, ale nechává nás chladnými. Tahle voda je radioaktivní. Jakto že je ale přístupná pasoucím se kravám, je nám záhadou. Třeba to má i nějakou souvislost s větším množstvím kosterních pozůstatků, na které narážíme.

Vypadá to, že Footprintův komunikátor se umoudřil, i když pořád nefunguje standardně. U Garminu je vždy nějaký softwarový problém…

V sedm projdeme drátěným plotem a trail headem Hack Canyonu. V registru je z Hayduke hikerů opět jen tříčlenná parta týden před námi. Ti už jsou touto dobou dávno v cíli, takže žádného Haydukera už asi nepotkáme. Dál vede polní cesta a my to v 19:20 pro dnešek balíme. Jen si poodejdeme padesát metrů z cesty do mělkého dolíku. Vaříme, ošetřujeme si nohy. Dnes máme výhled na nebe od obzoru k obzoru, užíváme si hvězdy zářících o to víc, že z měsíce je teď jen malý srpeček. Usínám krátce po deváté.

42 km (celkem 1.1216 km)

One Reply to “HDT 40. den”

  1. Máte můj velký obdiv, držím palce ať dojdete v pořádku do cíle.

Přidat komentář