Přeháňky pokračují do 2:00. Ranní balení je značně blátivé. Zjišťujeme, že tu evidentně často pobývají krávy, protože máme rukavice od … kravského bláta. K cestě jsme hotovi v 6:45.
Pokračujeme podél Browns Rimu prašnou nezpevněnou silnicí, která se teď stáčí na severovýchod. Konečně vidíme jasné Henry Mountains. Ano, sníh tam je, ale nevypadá to nijak kriticky.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2022/04/b401f659-c05a-4dfb-bc7b-fd8cbe7bc505-23540-00000ef8f5eb93a6_file.jpg)
Jak jdeme po široké cestě, kráčíme všichni tři vedle sebe, což nás vede k většímu hovoru, než obvykle. V terénu trávíme většinu času v řadě za sebou, často v rozestupech.
V 8:50 vstupujeme na highway UT 95 a z ní po chvíli scházíme na přístupovou asfalku, vedoucí do 1,7 mil vzdálené Hite Mariny. Hite Marina je rangerská stanice, návštěvnické centrum a kemp Glen Canyon National Recreation Area. Původně tu stálo město Hite City vzniklé během zlaté horečky v letech 1892-93. Dnes je zaplavené vodní nádrží Lake Powell, která bývala častým cílem výletníků a rekreantů. Dnes toto místo evidentně upadá. Snad za to může velkýa pokles hladiny v důsledku velkého suchá posledních let. Býval tu obchod a benzinka, kde se spousta Haydukerů dozásobovala. Do včerejška!! Skutečně, včera zavírali. Takže my máme smůlu. Ale věděli jsme to předem. Alespoň se uvelebíme před zamčeným návštěvnickým centrem a notnou chvíli tam úřadujeme. Kromě snídaně a sušení využíváme hlavně odemčené toalety a dobíráme vodu na dalších 27 mil. Taky dobíjíme elektroniku z venkovních zásuvek. Přichází si nás zkontrolovat postarší ranger, ale je velmi přátelský a nemá s naším dočasným obsazením návštěvního centra problém.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2022/04/64c76450-61fb-4ab6-a98c-38f9f97646a9-23540-00000ef8f5f477f8_file.jpg)
Dočítáme se tu mimo jiné, že v okolí operovala i banda proslulého lupiče Butche Cassidyho.
Odcházíme až v půl dvanácté, batohy o šest kilo těžší o zásoby vody. Vracíme se na highway a za další 1,2 míle na asfaltu překračujeme po mostě Colorado.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2022/04/4a7262ec-3abf-4617-b9ef-212712d16d3b-23540-00000ef8f5fd8ef3_file.jpg)
Za mostem přelezeme svah a znovu se dostáváme na nezpevněnou prašnou silnici (Flint Trail Road), vedoucí na severovýchod. Po čtyřech mílích scházíme do vyschlého řečiště, kde ve dvě uléháme pod převis k siestě. Proletí nad námi čtyři havrani a po dalších dvou blízkých průletech zmizí. Hitchkockovský moment umocní historky, že havrani tu na trailu napadají hikery, respektive že útočí zobáky na jejich opuštěné batohy.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2022/04/068e5e6a-c105-4075-b7bf-9e2df9c1726f-23540-00000ef8f60a23e3_file.jpg)
V půl čtvrté vyrážíme na server Rock Canyonem. Po dvou mílích ho opouštíme úzkým komínem.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2022/04/d071f662-044c-44b5-893b-450740d97cac-23540-00000ef8f61dd2d9_file.jpg)
Konečně tak dochází na vytahování batohů provazem. V mapě se píše, že je to lezecká obtížnost čtyři, ale upřímně mi to tak těžké nepřipadá. Jen se člověk nesmí dívat pod sebe.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2022/04/ad55d269-5880-4ea1-92df-db4dfd511dca-23540-00000ef8f628e35b_file.jpg)
Zbytek dne procházíme plošinou Red Benches, která vypadá jako krajina z vědecko fantastického filmu. Plošina suťovitého povrchu je zvrásněná desítkami mikrokaňonů, vyschlých řečišť a malých hřebenů. Vypadá to jako scenérie filmu Marťan.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2022/04/414f4595-0fad-48c1-a626-e50ed381b349-23540-00000ef8f6430e28_file.jpg)
Chvílemi jdeme po hřebenech, pak se zase točíme v řečištích. Je to jako procházet obrovským bludištěm. Kdyby člověk neustále nekontroloval kompas, okamžitě ztratí pojem o světových stranách.
Na několika místech nacházíme svědectví o dávných kempech. Po zemi se tam povalují zrezivělé plechovky a prázdné sklenice. Snad je tu před lety zanechali cowboyové, kterým pravidla Leave no trace nic neříkala.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2022/04/a55a9fe5-3e57-4f80-a710-1a48d2212be4-23540-00000ef8f6343572_file.jpg)
Dlouho vyhlížíme obrovského kamenného mužika, který má na dálku určovat směr. Popravdě, zahlédneme ho až když jsme dvěstě metrů od něj.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2022/04/59c63d2c-3425-4d44-8f38-df5e6c04251c-23540-00000ef8f64f5867_file.jpg)
Kousek za ním se ukládáme k noclehu (19:30). Po třech deštivých dnech opět pod širák. Jsme docela ucaprtaní. Nejhůře je na tom Damajkyč, má nohy plné puchýřů. Přestože dnes nebylo víc jak 21°C, spotřebovali jsme velkou část vody. Footprintovi zbývá na zítřek už jen litr a půl, a to máme k jistému zdroji ještě 17 mil. Naštěstí my s Damajkyčem máme dvojnásobek, tak snad nějak výjdeme.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2022/04/cc74a22d-c0eb-4f67-8573-ff81c611064e-23540-00000ef8f6578458_file.jpg)
Pod hvězdnou klenbou usínáme ve 21:30.
35 km (celkem 278 km)
Jste borci!
Nevyzeráte ucaprtaní, ale ako keby ste práve vyrazili 🙂 nech vám to vydrží!