HDT 9. den

Posted on

Přeháňky pokračují do 2:00. Ranní balení je značně blátivé. Zjišťujeme, že tu evidentně často pobývají krávy, protože máme rukavice od … kravského bláta. K cestě jsme hotovi v 6:45.

Pokračujeme podél Browns Rimu prašnou nezpevněnou silnicí, která se teď stáčí na severovýchod. Konečně vidíme jasné Henry Mountains. Ano, sníh tam je, ale nevypadá to nijak kriticky.

Jak jdeme po široké cestě, kráčíme všichni tři vedle sebe, což nás vede k většímu hovoru, než obvykle. V terénu trávíme většinu času v řadě za sebou, často v rozestupech.

V 8:50 vstupujeme na highway UT 95 a z ní po chvíli scházíme na přístupovou asfalku, vedoucí do 1,7 mil vzdálené Hite Mariny. Hite Marina je rangerská stanice, návštěvnické centrum a kemp Glen Canyon National Recreation Area. Původně tu stálo město Hite City vzniklé během zlaté horečky v letech 1892-93. Dnes je zaplavené vodní nádrží Lake Powell, která bývala častým cílem výletníků a rekreantů. Dnes toto místo evidentně upadá. Snad za to může velkýa pokles hladiny v důsledku velkého suchá posledních let. Býval tu obchod a benzinka, kde se spousta Haydukerů dozásobovala. Do včerejška!! Skutečně, včera zavírali. Takže my máme smůlu. Ale věděli jsme to předem. Alespoň se uvelebíme před zamčeným návštěvnickým centrem a notnou chvíli tam úřadujeme. Kromě snídaně a sušení využíváme hlavně odemčené toalety a dobíráme vodu na dalších 27 mil. Taky dobíjíme elektroniku z venkovních zásuvek. Přichází si nás zkontrolovat postarší ranger, ale je velmi přátelský a nemá s naším dočasným obsazením návštěvního centra problém.

Dočítáme se tu mimo jiné, že v okolí operovala i banda proslulého lupiče Butche Cassidyho.

Odcházíme až v půl dvanácté, batohy o šest kilo těžší o zásoby vody. Vracíme se na highway a za další 1,2 míle na asfaltu překračujeme po mostě Colorado.

Za mostem přelezeme svah a znovu se dostáváme na nezpevněnou prašnou silnici (Flint Trail Road), vedoucí na severovýchod. Po čtyřech mílích scházíme do vyschlého řečiště, kde ve dvě uléháme pod převis k siestě. Proletí nad námi čtyři havrani a po dalších dvou blízkých průletech zmizí. Hitchkockovský moment umocní historky, že havrani tu na trailu napadají hikery, respektive že útočí zobáky na jejich opuštěné batohy.

V půl čtvrté vyrážíme na server Rock Canyonem. Po dvou mílích ho opouštíme úzkým komínem.

Konečně tak dochází na vytahování batohů provazem. V mapě se píše, že je to lezecká obtížnost čtyři, ale upřímně mi to tak těžké nepřipadá. Jen se člověk nesmí dívat pod sebe.

Zbytek dne procházíme plošinou Red Benches, která vypadá jako krajina z vědecko fantastického filmu. Plošina suťovitého povrchu je zvrásněná desítkami mikrokaňonů, vyschlých řečišť a malých hřebenů. Vypadá to jako scenérie filmu Marťan.

Chvílemi jdeme po hřebenech, pak se zase točíme v řečištích. Je to jako procházet obrovským bludištěm. Kdyby člověk neustále nekontroloval kompas, okamžitě ztratí pojem o světových stranách.

Na několika místech nacházíme svědectví o dávných kempech. Po zemi se tam povalují zrezivělé plechovky a prázdné sklenice. Snad je tu před lety zanechali cowboyové, kterým pravidla Leave no trace nic neříkala.

Dlouho vyhlížíme obrovského kamenného mužika, který má na dálku určovat směr. Popravdě, zahlédneme ho až když jsme dvěstě metrů od něj.

Kousek za ním se ukládáme k noclehu (19:30). Po třech deštivých dnech opět pod širák. Jsme docela ucaprtaní. Nejhůře je na tom Damajkyč, má nohy plné puchýřů. Přestože dnes nebylo víc jak 21°C, spotřebovali jsme velkou část vody. Footprintovi zbývá na zítřek už jen litr a půl, a to máme k jistému zdroji ještě 17 mil. Naštěstí my s Damajkyčem máme dvojnásobek, tak snad nějak výjdeme.

Pod hvězdnou klenbou usínáme ve 21:30.

35 km (celkem 278 km)

2 Replies to “HDT 9. den”

  1. Nevyzeráte ucaprtaní, ale ako keby ste práve vyrazili 🙂 nech vám to vydrží!

Leave a Reply to VesloCancel reply