V noci se budím horkem a dusnem. Přece jen, deset lidí na jedné dvoupatrové palandě v jedné místnosti udělá své.
Vstávám s ostatními, později než obvykle. Dnes máme společný cíl, Čertovicu. Rovnou jsme si tam včera zamluvili nocleh. Na chvíli se k téhle partičce přidám.
Ukazuje se, že meteorologové se tentokrát nemýlili. Prší důkladně. Ti, co spali venku ve stanech, jsou celkem rozmrzelí. Večer jsem si na ráno objednal míchaná vajíčka, tak si zase jednou vychutnávám snídani, kterou pro mě připravil někdo jiný. Příjemná změna jídelníčku.
Vycházím s celou partou v osm. Nejprve šlapeme deštěm všichni společně husím pochodem. Posléze se ale roztrháme na drobnější skupinky.
Já se nejprve držím s Mirkem a Šimonem vpředu, ale hned na prvním prudkém klesání za Veľkou Vápenicou (1.691 m.n.m.) je nechávám běžet a zpomaluji. Pořád mám po předloňském zranění, právě na SNP, veliký respekt z klesání. A tohle je fakt prudké. Říkám si, že to bych nechtěl stoupat. A v zápětí se mi to splní. Za sedlem Priehyby (1.190 m.n.m.) se začínám drápat na vrch Kolesárová (1.508 m.n.m.). Intenzivní déšť se změnil na jemný, ale viditelnost je stále minimální.
Docházím Patrika (Prešov), slaví dnes 25. narozeniny. Zakecáme se dobře na dvě hodiny. Jde se s ním fajn, cesta utíká rychleji, než o samotě. Jen mě zaráží, že pořád něco řeší na telefonu, dokonce občas volá. Má pracovní agenturu, zprostředkovávající práci Polákům v Německu, a tak musí být pořád online. Ne že bych na cestách nemusel nikdy nic pracovního řešit, ale tohle mi už přijde trochu moc. Ale i tady platí: hike your own hike.
Skoro si ani nevšímám, že přestalo pršet. Oblačnost se ale příliš nezlepší.
Na Havranie poľané nás dochází Rado, dá se s Patrikem do řeči a za chvíli mi oba zmizí z očí. Já zvolňuji a začínám se víc věnovat borůvkám, malinám a nově i brusinkám. Také se na cestě objeví tak dlouho slibované polomy. Co chvíli něco přelézám, podlézám, obcházím. Jednou dokonce musím pod padlým stromem protlačit nejprve batoh a pak až sebe.
Oproti původnímu předpokladu se v tomhle počasí nejde až tak zle. Jen ty nízkotatranské výhledy chybí. I když to chvílemi vypadá, že se mraky trhají, bílá vrstva se vždy zase brzy zatáhne.
Před dvacátým kilometrem mě dochází tříčlenná skupinka, co jde přechod Nízkých Tater. Znovu se rozprší. Společně na chvíli zahneme oddechnout si na útulnu Ramža.
Potkávám tu známé tváře, ale i dvě nové. Kuba (32) a Klára (31) a jejich fena Majda (7) z Ostravy jdou sekci SNP, původně z Košic do Čičman. Měli ale čtrnáct dní přestávku, vynucenou Kubovým zraněním, tak se uvidí, kam dokážou dojít.
Většina lidí tu do sebe nasouká jen nějakou sušenku a hned pokračuje dále. Já se rozhodnu pro regulérní siestu, byť už je půl čtvrté. Převléknu se na ni do suchého a vařím si teplý oběd a kafe. Mezitím se tu vystřídá pár dalších lidí, včetně Ivany a Petry. Ivana se zdá mít mizerný den, její nálada je hodně nízko. Asi tomu nenapomáhá zánět v lýtku, který ji trápí. Přesto holky vyrazí dřív, než stačím dojíst a zabalit. Ocitám se tak na chvostě celé skupiny.
Chvíle pobytu v suchém a teplý oběd mi výrazně zvedl morálku. I když už zase neprší, zůstávám v oblečení do deště. Neustále procházím mokrou vysokou trávou a maliním, a alespoň částečně tak zůstávám suchý. Za dalších sedm kilometrů a bezmála dvě hodiny docházím do sedla Čertovice, kde máme na dnes domluvené spaní v domečku Horské služby.
Za 15 euro na noc máme nejen místo na palandě s povlečenými peřinami, ale i sušárnu s elektrickým sušákem na boty, sprchu (!) a usměvavý správce Marek nabízí i čepované pivo. Nejprve ale vyrážím s Kubou a Klárou do přilehlého motorestu na pořádnou večeři. Zbytek party dorazí chvíli po nás. Večer příjemně ubíhá, ale zbytečně se tam nezdržujeme. V osm se vracíme na domeček. Proskakuji sprchou, dám si jedno pivo s Radem a Šimonem a tradičně mizím mezi prvními v posteli. Ani zbytku to netrvá o moc déle. Zítra nás čeká další krátký úsek, do Ďurkové. Doufejme, že počasí bude o něco lepší.
27 km (celkem 457 km)
Škoda, že ti nevyšlo na hrebeni počasie, snáď aspoň v stredu budeš mať nejaké výhľady na poslednom úseku. Držím palce, možno sa na Ďumbieri dostaneš nad oblaky. Pozor na mokré skaly!
Když jsem šel tuto etapu já, tak jsem si říkal, že jsem rád že neprší, protože se prodírat touto zelenou havětí v dešti je stejné jako v automyčce. Představoval jsem si ji jako lehkou tranzitní etapu, pravda byla jiná, potrápila mne daleko více, než následující etapa, která měla daleko více výškových metrů, hlavně je to náladou a prostředím, které je od Priehyby takové neutěšené. Pokud by jsi zjistil, kolik stojí noc na Štefáničce napiš to prosím.
Ahoj Pavle. Na Štefáničce jsem nespal a Tvůj vzkaz dostal až za ní, ale dnes někdo na Ďurkové říkal, že 22 euro bez snídaně.
Od Čertovice dál na západ byly ty nejkrásnější výhledy, doufám, že se mlha zvedne :))
Uááááá……úplně to vidím…. . Už jsem to šel dvakrát a pořád mě ta cesta zase a zase láká. Zítra tě čeká ta sjezdovka nahoru a pak je to paráda, Štefánička a turisti na Rotundě. Snad bude hezké počasí a výhledy a pak jsem zvědavý, zda je na Ďurkové stále ten samorost chatár s bílými psy. Hůlky nechej v předsíni! Záchod s fantastickým výhledem a pak Kozí!!!! a strašný sestup dólů a pak ten , jak to říci, výlez z Hiadelského sedla, no máš hůlky, tak jde jen o správný úhel chodidel a pokud možno suchý terén. Těším se na pokračování. Moc díky, Jakube
Tome, všechno je, jak a být!!!