Hranice ČR 43. den

Posted on

Na psaní deníku se budím čtyřikrát, ale pokaždé se mi zase zavřou oči. Zvládnu to až ve čtyři a to už kolem zpívají ptáci. Nedaleko mne postává nějaké velké zvíře, které si občas výrazně odfrkne. Odhaduji to na jelena.

Na cestu se vracím v 6:40 a o půl hodiny později se rozkládám k snídani na hromadu klád zalitých sluncem. Suším oblečení do deště.

Procházím kolem sanatoria Ježník, vyměním modrou turistickou značku za zelenou. Po včerejším dešti mi to pod nohama čvachtá. V botách mám za chvíli dva rybníčky. Občas jsem mokrý až po prsa, to když projdu vysokou trávou. Evidentně to není příliš frekventovaná cesta. Ale jde se v tom příjemně.

Chvíli pozoruji lesní harvester při práci. Od chvíle, kdy jeho rameno uchopí vzrostlý strom, trvá 30 sekund a je z něj hromádka nařezaných a očištěných klád. Je to fascinující a děsivé zároveň. Výjev jako vystřižený z Války světů od H. G. Wellse.

U Starých Purkatic opouštím značku a musím dát kus po silnic a neznačené cestě. Fouká příjemný vítr (2 Bf) a po obloze sem tam přeběhne malý mrak. Teplota 20°C. Snové počasí.

Po 3,5 km se napojím na zelenou značku a ta mě dovede do Města Albrechtice. Cestou si dávám obědový předkrm, třešně rostoucí podél stezky.

V městě Město Albrechtice obědvám. Už podruhé prefabrikovanou pizzu téhož výrobce a zase je to dobrý. Završím to točenou kaktusovou zmrzlinou.

Odpoledne mě to baví ještě víc. Krajina už má zpátky horský charakter, stoupané i klesané převýšení je stále vyšší (za celý den se to nasčítá na 3.150 metrů).

Užívám si, že stále nikoho nepotkávám. Trochu se obávám, že se to koncem týdne se začátkem letních prázdnin změní. O to víc, že většina lidí bude s ohledem na pandemická opatření trávit dovolenou v domácích krajích.

Jdu přes Měsícní horu, Malý Valštejn, Petrovice. Zlatým hřebem je prudké stoupání na Biskupskou Kupu (890 m.n.m.) na hranici s Polskem. Finále mi zpestří polská trojice na čtyřkolkách. Nejprve mě předjedou a prý jestli nechci svézt. Nechci. A pak co chvíli blokují cestu. Buď zapadnou, nebo to ta nejslabší neutáhne. Nakonec se berou navzájem do vleku. Mě to ale vždy zbrzdí, protože se nechci přibližovat k jejich prohrabujícím se kolům, od kterých lítá hlína a kamení. Na vrcholu jsem v 19:30.

Těšil jsem se na výhled z rozhledny, ale je zamčená. Taky to nápis u dveří zdůvodňuje: Za špatného počasí rozhledna uzavřena. To dává dnes smysl… Ale ne, ať nejsem nespravedlivej. Dorazil jsem po zavírací hodině.

Sestup je ještě větší padák, než cesta nahoru. Pro mě, kolenáře, je klesání vždy náročnější, a tak jdu dost pomalu. Do městečka Zlaté Hory dorážím ve čtvrt na devět. Původně jsem tu chtěl večeřet, ale dnes mi to dopoledne šlapalo nějak pomaleji, a tak jsem tu později, než jsem plánoval. Pokračuji bez zastávky dál, abych se odpíchl od lidí a stihl si postavit hamaku ještě za světla.

Stelu si míli od kraje města nad zlatokopeckým skanzenem. Jsem tu dost na ráně, les je tu řídký, ale v tuhle dobu tu snad nikdo nepůjde a ráno zmizím brzy. Večeři jím jen studenou. Okusují mě malé mušky, chci co nejdříve zmizet za moskytiérou. Má být jasno celou noc i celý zítřek, dnes nad sebou neroztahuji stříšku. Pouze ji nad sebou pohotovostně napnu, ale zůstává sbalená v ochranném rukávu (snake skin).

Zjišťuji velmi nepříjemnou věc. Teda všiml jsem si toho už přes den, ale teď to vidím v plném rozsahu. Rozpadají se mi boty. A dost. To teda vypadá, že nový model Alter má poloviční životnost, než ten starý. Taky jsem mohl mít smůlu na špatný kus. Ale budu to muset nějak řešit, v těhletěch nedojdu.

Usínám v půl jedenácté.

45 km (celkem 1.867 km)

4 Replies to “Hranice ČR 43. den”

  1. Ahoj Jakube, díky za setrvale skvělé reporty z cest a užij si nadcházející Rychlebky. Nejlépe hřebenovkou přímo po čáře už od Bílé Vody. Pro tebe to bude hádám bonbónek na jeden den :-), ale jistě ti bude chutnat. Ostatně hádám, že takový chodecký nezmar jako ty, je už má prošláplé. Drum bun a lehký krok na cestách…

  2. S těmi Altrami jsi mě teda moc nepotěšil. Zrovna jsem si je koupil a mám na nich za sebou zatím jednu 40km tůru a musím říci, že proti „obyčejným“ botám, které jsem měl předtím je to velký pokrok. Jestli nic nevydrží, tak je to naprd. Nemůžu si dovolit kupovat boty za 4k několikrát do roka nebo nějaké jiné, podobně drahé, jen „na zkoušku“ 🙁

    1. A víš jak to štve mě? Tři roky jsem žil s tím, že boty už mám vyřešené. A teď abych začal hledat na novo…

  3. Děkuji za hezkou „společnou“ procházku Českou, Moravskou a Slezkou krajinou s krásným výkladem. Smůla s těma Altrama, mám teď jedny nové 4,5 a zatím mi tedy drží. Možná zkusit TOPO MT-3 nebo ULTRAVENTURE (s vibramem). S pozdravem Bone.

Přidat komentář