Noc byla oproti očekávání bez kapky vody, bez závanu větru. Vycházím v 6:30. Z Raduně musím po silnici a po ní šlapu 6 km do Opavy. Nebe je zatažené, přichází fronta, dnes mě déšť nemine.
V Opavě nacházím kavárnu s otevírací dobou od sedmi, takže o snídani mám postaráno. Déšť mne zastihne ještě ve městě, chvíli před devátou. Na periferii se trochu motám. I proto, že se na poslední chvíli rozhoduji pro jinou trasu, než jsem původně plánoval. V tomhle dešti volím raději cyklostezku 55 vedoucí blíže hranici, než trasa původně plánovaná. Je to sice asfalt, ale ve vytrvalém dešti se mi po něm půjde lépe.
Po dvou hodinách šlapání mě míjí cyklista, který místo pozdravu utrousí jen: “Prší a prší.” No, řekl bych, že Josef Kemr to jako děda Komárek ve filmu Na samotě u lesa vyjádřil přesněji.
Procházím Vávrovicemi, Držkovicemi (!) a Holasovicemi. V motorestu ve Skotochovicích se suším a obědvám. Paní servírka byla velmi nepříjemná, můj batoh končí za dveřmi v předsíňce. Ale poté, co jsem svědkem, jak seřve další dva hosty (a z toho jednu paní celkem hrubě) pochopím, že v tom nebylo nic osobního. Ale zůstanu pozitivní, jídlo bylo… teplé.
Odpoledne se počasí oproti předpovědi lepší, déšť už není tak intenzivní. Pokračuji cyklostezkou na níž postupně mizí asfalt a i její okolí je zajímavější.
U Úvalna přechází déšť v mrholení, a já proto vyměním cyklostezku za turistickou značku. Vyjdu si k rozhledně Strážiště, ale je zamčená. Déšť ustává zcela.
Terén je příjemný, hlavně že už to není placka. Míjím zříceninu hradu Šelenburk z poloviny 13. století.
Těsně před Civlínem mě zastihne jedna intenzivní dvacetiminutová přeháňka. To nejhorší přečkám schovaný pod portálem poutního kostela Panny Marie Sedmibolestné.
Po šesté jsem v Krnově. Odměním se pořádnou večeří v překvapivě dobré řecké restauraci. Mají otevřenou kuchyni. Tenhle koncept není moc běžný, ale jsem rád, kdykoli na něj narazím. Usazuji se přímo naproti ní. Sledovat, jak jeden kuchař zvládá vařit pro celou hospodu, je jako být na koncertě.
Pomalu se mi to zvrhává v cestu od hospody k hospodě, v gastroturistiku. Ale co. Dehydrovaného jídla zalitého třikrát denně horkou vodou jsem si na jiných trailech užil dostatečně a mám tušení, že ještě užiju. Letos se můžu trochu rozmazlovat. Taky je pravda, že pocit vyhládlosti, který jsem ještě před pár dny měl, zmizel.
Už si jen dojdu 5 kilometrů za město a stelu si v lesíku, kterým běhá spousta večerních běžců. Usínám rychle, aniž bych zvládl cokoli z deníku. Tak holt všechno v noci.
45 km (celkem 1.822 km)
Ahoj Jakube, je úžasné každý den sledovat jak si užíváte trailu. Počasí berete s nadhledem a o „příjemné“ servírce ani nemluvě. Díky Vám a vám podobným jsem objevil i v sobě skrytou vášeň pro turistiku a pomalu si plním sny. V létě snad vše vyjde a i já vyrazím. Sice jen na Šumavu, ale bude to můj první vícedenní solo trek. Vaše knihy jsem proletěl jedním dechem a teď se každý den těším na další příspěvek do deníku. Je neuvěřitelné, že i po takové denní náloži kilometrů si najdete chvilku a píšete. Přeji Vám hlavně zdraví a ať Vám to šlape jako doposud. Pevně věřím že ano a že příští rok budu hltat Vaší cestu AT.
Ahoj Jakube, potkali jsme se ve čtvrek pod Čantorijí, od té doby sleduji Tvůj blog. Jen ať Ti to šlape a snad už to bude i bez dešťů. Měj se krásně a užívej si té krásné naší zemičky. Marek
V Krnove, Slezsku a okoli je historicky (po 2.sv) silna recka komunita, takze ta navsteva recke restaurace je pekne symbolicka…uz jste blizko meho rodneho mesta Bruntal, tak pozor na zubate zaby, maji rady turisty 😉 pevny krok preji.