Hranice ČR 33. den

Posted on

Ukazuje se, že meteorologové se tentokrát nezmýlili. Ještě si dám s Jirkou kafe / čaj, děkuju (děkuju!) za azyl a vyrážím v dešti cyklostezkou směr Hodonín. Po osmé zapadnu do hodonínského mléčného baru na snídani. Mezitím déšť poleví a já zamířím na slovenskou Skalicu. Cestou kolem řeky Moravy si všímám vysokého stavu vody. Nevím, kam dosahuje hladina normálně, ale mně přijde dost zdvihnutá. Včera v hospodě jsem jedním uchem zaslechl, že na ostravsku už se začínají budovat protipovodňové zábrany.

Tady zatím nabývá déšť původní intenzity. Tomáš Lachman rád cituje Jaroslava Pavlíčka: “Příděl špatného počasí musí být vyčerpán.” Za těch šest let co chodím jsem měl převážně skvělé počasí. Tak teď dočerpávám.

Zhruba sedm kilometrů jdu ještě jednou po protipovodňové hrázi a vychutnávám si jednu z posledních rovinek před návratem do hor.

Docházím k přístavu na Baťově kanálu.

Definitivně opouštím hráz a stále ještě po rovince docházím ve čtvrt na dvanáct do Skalice. Ta mě jako město baví.

Nacházím bankomat a vybírám si nějaká eura. Když jsem vyrážel, ještě jsem si myslel, že se přes hranici vůbec nepodívám, takže jsem si žádná nebral. Pak najdu hospodu a dám si oběd. Trochu jim to tam trvá, ale já nespěchám. Kdo by taky pospíchal, do deště.

Znovu vycházím v jednu, déšť je o něco mírnější. Cesta za městem se změní blátivou polňačku. Blátivou podtrhuji, nohy už mám zase obalené hlínou, takže na každé nesu o 3/4 kila navíc. Samozřejmě to velmi klouže, můj postup se značně zpomalí. Lehce nastoupávám. Ve čtvrt na tři začíná opět pršet naplno.

U Salaše se trochu motám, než se mi podaří najít správnou odbočku. Ale od té chvíle se cesta výrazně zlepší. Povrch se zpevní, neklouže, nenesu extra váhu na botách. Přestože vlastně brodím vodou valící se ze svahu, můj postup se zrychluje. Jdu částečně krytý stromy, které zachytí hlavní nápor deště. Ve 14:45 míjím ceduli označující začátek Bílých Karpat. Minulý rok jsem si je prošel dvakrát, pokaždé ve slunečném počasí. Tak teď mám holt změnu, asi aby mi to nezevšednělo. Za Tureckým Stôlom pokračuji asfaltovou cestou.

Chvílemi leje tak, že mám pocit, že se kapky v nebi musejí předbíhat, aby co nejdříve dopadly na mou hlavu.

Dvakrát se mi podaří si na chvíli odpočinout v turistickém přístřešku. Pokaždý jsem v pokušení to pro dnešek zabalit, ale kam bych s takovým přístupem došel. V pět u Tlsté hory scházím z asfaltky na zablácenou lesní cestu, která od této chvíle kopíruje státní hranici. A už jsou to zase hory. Stoupání a klesání není nějak zvlášť náročné, i když blátivý povrch mi dává trochu zabrat. Některé kaluže jsou tak rozlehlé, že se ani nedají obejít, a tak si znovu hraji na brouzdaliště.

Za Žalostinou ztratím na louce směr, viditelnost je v tu chvíli nějakých dvacet metrů. Připojím se ke špatné cestě, ale naštěstí na to přicházím brzy a do patnácti minut se napojuji opět na tu svou, značenou červenou značkou.

Kousek za Kobylou (584 m.n.m.) to v osm balím. Rychle stavím, převlékám se do suchého, chystám večeři. A pak už si jen hovím v teple, suchu a poslouchám bubnování deště na mou stříšku.

V devět a potom v deset mě překvapí vzdálené houkání sirén. Možná po něm následovalo nějaké rozhlasové hlášení, ale to jsem na tu dálku neslyšel. Z toho co vím a co se mi podařilo zjistit, je možné, že i zde dochází k vyhlášení stavu povodňového nebezpečí. Ještě raději volám kamarádovi Pidovi, který jako meteorolog moji domněnku potvrdí. Zároveň mi ale dává naději, že od zítřka by se situace měla lepšit. Usínám dnes nezvykle pozdě, až v půl jedenácté.

47 km (celkem 1.440 km)

4 Replies to “Hranice ČR 33. den”

  1. Dobrý den, Jakube, sleduji Vaši cestu od začátku a není mi jasné, jak nohy mohou zvládnout tolik dní za sebou v totálně promočených botách? Máte na to nějaký fígl?
    Jinak moc držím palce, ať už se to počasí umoudří!

    1. Nohy to zvládají dobře. Jednak, i když se namočí, díky lehkým botám do hodiny uschnou. A zvládají i celodenní maceraci, pakliže je člověk večer dobře namaže hydratačním krémem. Ve velkém mokru i přes den. Taky pomáhá o pauzách nasadit alespoň na chvíli suché ponožky. Mokro nevadí. Důležité je zachovat tepelný komfort.

  2. Dobry den, Jakube. Cestou pres Skalicu jste me potesil, pulka me rodiny odzamtud pochazi. Rotundu poznavam:)
    Pekne Vam to slape.

  3. Zdravím Jakube, vypadá to, že si to deštivé počasí nesete sebou. Chtělo by to asi nějaký proti dešťový rituál. 😆🙏 Posílám sluníčko a ať to šlape, ale už nečvachá. 💚

Přidat komentář