Hranice ČR 8. den

Posted on

V noci stále dost prší a pode mnou zní vlaky mířící přes hranice.

V 6:30 scházím zpět k řece a po zelené značce jdu ke 4 km vzdálenému přívozu na Dolní Žleb.

Přívoz jezdit má, na Facebookovských stránkách to hrdě hlásí, dokonce to signalizují vyvěšením státní vlajky na stožáru, ale nikde nikdo. Jejich telefon nikdo nebere. Po půlhodině čekání rezignuji: musím oklikou přes Děčín.

Po zelené si vyšlápnu svah, napojím se na červenou E3 a po ní šlapu 12 km do města. Mraky (a předpověď) sice hrozí deštěm, ale není z toho nic. Teplota se drží na 13°C, někdy i na pár sekund problikne slunce. Slunečné intervaly se postupem prodlužují. Cesta je mírná, víceméně po rovině. Po včerejším zážitku je to jako jít příměstským parkem.

Nechtělo se mi přes město, ale je tu nejbližší most přes Labe. Alespoň dokoupím nějaké jídlo a dám si hospodský oběd.

Obloha už je čistá, slunečná, teplota se drží na 20°C. Stoupám nad město na malý hřeben, tohle už je vyslovený lesopark, včetně kamenného chodníčku. Za chvíli sestoupím do obce Nová Ves a pak teprv konečně začínám nastoupávat na hlavní cíl dnešního dne, na Děčínský Sněžník. Cesta začíná mít horský charakter.

Jsem nadšený, je to jako vracet se domů: před pár lety jsme tu strávili několik dní s pohádkou Tři bratři. Takže teď pobíhám z místa na místo a vzpomínám si: tady stála babiččina chaloupka , tady si Karkulka zpívala tu svou naivní píseň „Dobrý den ptáčkové, dobrý den lese“ (dodnes ji nemůžu dostat z hlavy), tady se bratři prosekávali trním k zámku… A do toho ten výhled.

Nahoře u rozhledny jsem v půl páté. Díky slunečnému počasí dnes potkávám víc lidi. Ale davy to nejsou.

Sestupuji po druhé straně, částečně po silnici, kolem obce Sněžník. Dál jdu Mlýnskou cestou, u skal před Ostrovem si všimnu, že sem se spát pod převis ještě jezdí.

Míjím několik rybníků a u jednoho z nich, za Rájcem, se ke mně přidává cyklista Honza (41), a půl hodiny si povídáme.

Před časem se ocitl v podobné životní situaci, jako já před sedmi lety. Tak jako já si tehdy našel chození, on si našel kolo a dnes na něm polyká každý den desítky kilometrů po širokém okolí. Třeba se časem vydá i na nějakou delší cestu. V Petrovicích se loučíme. Závěr dne patří cestě mezi rozlehlými pastvinami.

V mapě jsem si k přenocování vyhlédl cíp lesa s potokem, ale na místě nacházím jen slabý čůrek mezi břízkami, který se nedá nabrat. Udělal jsem si tam tedy hrázičku z kamenů a vyhloubil před ní malou prohlubeň. Zatímco si stavím ležení, vzniklá tůňka se naplní, kal se usadí a já si můžu vodu jednoduše doplnit. Obloha je jasná, přesto natahuji rainfly, především aby pořádně uschl. Večeřím a klíží se mi oči tak, že před usnutím nedokáži ani vybrat fotky pro deník, vše musí počkat na noc. Usínám se snášející se tmou.

41 km (celkem 326 km)

8 Replies to “Hranice ČR 8. den”

  1. Sedím u rybnika na hrazi kde končí, anebo také začíná jedná krásná osada, záleží na směru kterým se tam jde. Pozoruju stromy namalované na hladině jako obraz který občas přeškrtne rorýs co si po celodením lítani přiletěl zvlažit hrdlo, český ráj to napohled zbývalo jen dodat. Típám vajgla a jdu zpět ke kolu, tam si ještě natahuju srolované trenýrky zpátky na stehna, kolem procházi zarostlý pán ahoj ahoj zdravíme se, jdeš se koupat?, dodal, né rovnám si trenky, kam jdete zeptal jsem se zase já, ze sněžky, ze sněžky opakuju jestli jsem se nepřeslech, no ze snežky na sněžku přidal ještě mému zmatení, naštěstí pokračoval a zmatení vystřídal údiv s překvapením, měl jsem z něho přátelský pocit. Pojedu kousek s váma a dali jsme se do řeči. Cestou poslouchám něco výjimečného, takový zajímavý člověk a ani nevím jak se jmenuje, slézám z kola podávám mu dlaň, ale dali jsme si pěstí, ja jsem Honza, Jakub a pokračovali jsme. Cesta ubihala mílovými kroky až jsme dorazili na asfaltovou silnici vedoucí do Německa. Za chvíli  se náše cesty rozcházejí povídám,  potom bude kratký kopec který si dám ještě možná s tebou naivně si mysliv že půjdeme po té silnici a budedeme si ještě chvíli povidat. No ten byl videt na napě říká, do které se před chvílí podíval, ale já půjdu tudy, podruhé jsme si dali pěsti a zmizel v lese ze kterého se stejně nečekaně objevil.
    Na tu zastávku kde jsem pokuřoval v Ráji a potkal Čecha nezapomenu do konce života, děkuju za ní. Svět má tady pro nás takové zvláštní pravidlo, netušíme kdy a kohoho potkáme, kam a jak dlouho s ním pujdeme přes to že si to leckdy myslíme. Nejspíš  je to tak správné i když je nám to někdy lito.

    1. Honzo, to pro mě bylo setkání s Tebou fantastický zážitek. Nechtěl jsem tady vypisovat bez Tvého vědomí Tvůj životní příběh, ale asi na něj jen tak nezapomenu. Jseš velkej bojovník a já jsem přesvědčenej, že ten boj vyhraješ. Oba víme, že v sázce je všechno a že jen úplného magor by se vzdával. Budu Ti držet palce a koukej do toho pořádně šlapat chlape!

  2. Setkání jen jednou za život.. mnohdy cennější než dlouholeté vztahy
    Na cestě je člověk jen tak nepřehlídne.. Krásný, kluci.. 🙂

  3. Děkuji moc Jakube. Nemám teď čas na nějakou podobnou pouť, … tak si každodenně pročtu a prohlédnu váš další zvládnutý úsek a alespoň takto tu atmosféru nasaji 🙂

  4. Jakube, na chvíli přestanu sledovat tvůj blog a ty už 9. den šlapeš! Držím palce na příjemné podmínky, před měsícem jsem šel z Králík přes Sněžník a Praděd a ještě bylo skoro po kolena sněhu, ale tebe by to určitě nepřekvapilo 🙂 Tvoje deníkové zápisky zlepší každý den, držím palce!

  5. I kdyz je momentalne cas “zklidnění” Vaše cesty jsou pohlazeni po duši.Ctu pravidelně x let a jsem s Vámi v jiném světe.Zdravim z Brna 🙋‍♀️🙋‍♀️🙋‍♀️

  6. Moc vám fandím a prožívám s vámi každou cestu. Miluji přírodu a miluji chození. Moje letní dovolené jsme trávila s partou na treku (Albánie, Gruzie, Rumunsko atd.). Nejvíce a nejraději vzpomínám na přechod GR-20 v roce 2010. Dnes se ale můj život ubírá jiným směrem a to výchovou a péčí o malého Kubíka (shoda jmen čistě náhodná :-D). Tak jsme vděčná, že můžu cestovat aspoň s vámi a díky možnosti odběru novinek hned od začátku. 🙂 Doufám, že syn bude milovat přírodu a chození tak jako já a jednou až se postaví na vlastní nohy se vydám na další trek (a že jich v hlavě mám) a nebo ještě dříve. 🙂 Přeji hodně sil a zážitků

Přidat komentář