Hranice ČR příprava

Tento rok jsem plánoval uzavřít své severoamerické chodecké dobrodružství. Chtěl jsem si na Appalachian Trailu dojít pro svou pomyslnou Triple Crown. Plánoval jsem důkladně, upgardoval jsem výbavu, aby víc vyhovovala vlhkým podmínkám východního pobřeží, načetl dostupnou literaturu, vyzpovídal ty, kteří šli AT v letech minulých, pořídil si dva průvodce, mapy, obnovil prošlé vízum, koupil letenku a… A čtrnáct dní před okamžikem, kdy jsem měl stanout na Springer Mountain v Georgii spadla coronavirová klec.

Prvních 14 dní mnou lomcoval vztek, že se mi nepodařilo do USA dostat o chvilku dřív. V horách bych přece byl izolovaný před nakažením lépe než ve městě. Pak ale začaly chodit zprávy, jak se uzavírají národní parky, přístřešky a hostely po cestě, o nemožnosti dostopovat do nejbližšího města pro zásoby a vůbec o tom, jak místní nevraživě koukají na každého hikera jako na zaručeného šiřitele nákazy. A tak jsem naopak začal děkovat nebesům, že se mi odjet nepodařilo. Rozumově jsem nepochyboval ani chvíli, že je správné být doma se svými blízkými, zvlášť v momentě, kdy nikdo netušil, jak je situace vážná. Po prvním měsíci doma mi ale začalo pomalu hrabat. Moc nepomáhaly ani víkendové výpady do prázdných českých hor okořeněné setkáváním s polskými či českými vojáky strážícími hranice. Najednou zas nepřekročitelné hranice. Myslel jsem, že už to znovu nezažiju. Takže jak? Zůstanu letos doma, když tu pro mne ani práce není? Každý den jsem nakukoval do mapy AT a představoval si, jak vypadají místa, kde bych tou dobou mohl být. Tak třeba dnes, v pondělí 18.5. bych pravděpodobně procházel přes Balance Rocks s výhledem na Kistler Valley uprostřed Pennsylvanie… Vím že takových nás jsou tisíce, osobně znám spoustu dalších, kteří to prožívají stejně. Tak třeba můj táta, ten takhle už dva měsíce kouká do námořních map.

Pak někdo na facebookovské stránce “PCT – CZ skupina” navrhl, že bychom si mohli udělat náš vlastní národní thru hike – ze Sněžky na Sněžku po státní hranici. Okamžitě jsem se toho nápadu chytil. Ano, hranici republiky si o víkendech procházím už několik let, vždy navážu tam, kde jsem skončil. Ale dát si to na jeden zátah jako regulerní long distance trail? Ne, není to originální nápad. Spousta lidí to takhle dělá skoro každý rok. Vašek Malinský (cestazasny.com) si to dokonce nedávno dal po federální hranici Československé. Tomáš Lachman zase loni vydal knížku o své cestě “Kolem Česka za 66 dní”. Okamžitě jsem měl rozhodnuto. Konec konců, velká mapa republiky mi visí doma nad jídelním stolem, takže se po ní procházím několikrát denně. Teď si tenhle neoficiální republikový thruhike zkusím projít skutečně.

Chvíli jsem řešil s jakou výbavou vyrazit. Nabízelo se vzít to, co jsem měl připravené na AT. Největší změnu oproti letům minulým zapříčinil fakt, že jsem chtěl po zalesněném a deštivém východním pobřeží USA jít s hamakou namísto stanu / tarpu. Důvodů bylo několik. Chtěl jsem se vyhnout spaní v pro tuto cestu typicky přeplněných přístřešcích, či oficiálních kempech. Hamaka se dá napnout prakticky na jakémkoli místě lesa a člověk nemusí hledat rovný a holý plácek. V našich podmínkách to vypadá jako banalita, ale v podmínkách amerických trailů je potřeba najít vhodné místo k postavení stanu někdy dost velká výzva. Hamaka rovněž skýtá větší pohodlí (kvalitnější odpočinek) a lepší ochranu před elementy.

Jen tak cvičně jsem si spočítal, o kolik je to těžší, než kdybych šel pouze s tarpem (a tedy i menším batohem). Zalapal jsem po dechu. Rozdíl byl jeden kilogram v neprospěch hamaky. Mít každý den na zádech o kilo víc je veliký rozdíl. Dlouho jsem váhal, jestli tedy na domácím území nejít s tarpem, vyzkoušené to mám. Ale přestože spím v hamace o víkendovkách už pět let, na dlouhém trailu jsem ještě neměl možnost ji vyzkoušet. Co když mi to nebude v delším časovém horizontu vyhovat? Jak jinak si to můžu ověřit, než na dlouhém trailu samotném? Lepší na to přijít doma a případně v půlce cesty “přezbrojit”, než se s tím trápit za oceánem. Takže je rozhodnuto. I tak se mi podaří dostat se základní váhou pod sedm kilo.

Hamaka není těžká sama o sobě (ta moje má maličko přes půl kila). Doplňuje se ale ještě speciálním tarpem (hamakáři používají spíše výraz rainfly) a hlavně zateplením. Největší problém hamak totiž je odvod tepla neustále proudícím vzduchem, tzv. cold butt syndrom. Má to několik řešení. Karimatka. Ta do určité teploty funguje i když jsou problémy při nočním otáčení se z boku na bok – karimatka v hladké hamace nezůstává na jednom místě. Dvojí vrstva hamaky a do ní vložená karimatka. To je zase dvojnásobná váha hamaky samotné s relativně nízkým účinkem zateplení. Vložená odrazná alumatková vrstva uvázaná za krajům hamaky. Málo účinné. Výzkoušel jsem všechno, až jsem došel k nejefektivnějšímu řešení. Underquilt. Underquilt, jak název sám napovídá je jako quilt, půlspacák podobný tomu, který už šest let používám místo spacáku. Jenže tenhle se zavěšuje pod hamaku, takže zůstává zachovaný loft jeho péřové výplně a tedy i její vysoké termoizolační schopnosti. Používám v zásadě dva typy. Jeden macatý v plné délce hamaky určený do teplot až -20°C (vyzkoušel jsem v -15°C a připadal jsem si jak za pecí) a pak výrazně lehčí v torzo délce (od zadku po ramena) určený pro třísezóní použití. A právě ten druhý vezmu sebou.

Další nový kousek ve výbavě je poncho, které může zároveň sloužit jako ground sheet, kdybych přece jen někde musel ulehnout na zem (třeba v útulně nebo při neodolatelné touze strávit noc pod širákem). Také ho mohu požít jako wind shield k hamace – spodní vrstvu která vytvoří extra bariéru povětrnostním vlivům při nižších teplotách, silnějším větru, či intenzivním dešti. Nesu si i torzo karimatky. Zase pro případ, že bych musel na zem, pro poléhávání na mezích při obědové pauze, jako polstrování zad batohu a jako extra izolaci do hamaky, kdyby mne překvapily teploty pod nulou. Poslední větší změnou je výměna kalhot do deště za nepromokavou sukni. Je lehčí a člověk se v ní tolik nezapaří. Taky jsem se navrátil k mechanické filtraci vody. Zbytek výbavy zůstává praktický stejný jako v loňských Pyrenejích.

Nepůjdu striktně po hraniční čáře (i takové případy se tu v minulosti našly), ale pokusím se ji po schůdných cestách držet co nejvíce. Původně jsem chtěl tuhle cestu nazvat CDT 2 (Corona Detention Trail), ale zůstanu u prozaického označení “Hranice ČR”

Popis		Značka		Váha [g]
Velká trojka (batoh, spaní, přístřešek)
Batoh		GOSSAMER GEAR Gorila 40		865
Quilt (Spacák) + obal		KATABATIC GEAR Alsek 22°F		615
Hamaka		DREAM HAMMOCK Darien		515
Rain Fly		ZPACKS Standard Hammock Tarp		287
Ground sheet		ZPACKS Groundsheet poncho		164
Underquilt		Yeti Underquilt 20F		322
Karimatka (ořízlá - torso)		GOSSAMER GEAR Nightlight Sleeping Pad		136
Kolíky (5x)		6.5 inch Red Tough Titanium Tent Stakes (5x)		32
Extra kolík sněhový		REI Snow Stake		26
SUM				2962
Vaření
Ešus		EVERNEW Titanium Ultralight 600ml Pot		106
Zateplení ešusu		Vlastní výroba		32
Vařič		Zelph Modified StarLyte		16
Závětří		TRAIL DESIGNS Caldera cone		31
Hrnek		IKEA Kalas		30
Lžíce		SEA TO SUMMIT Alpha Light short		8
Nůž		Deejo Naked		27
Láhev na vodu		1,5 L Magnesia		26
Sak na špinavou vodu		EVERNEW Water Carry 2L		42
Filtr na vodu s láhví+Stříkačka na čištění		SAWYER Micro		37
Příslušenství na gravitační filtraci		Mix doplňků SAWER a MSR		80
Zapalovač (2x)		BIC Mini		20
Pytlík na jídlo		SEA TO SUMMIT Ultra-Sil Dry Sack 8L		37
SUM				492
Oblečení v batohu (po většinu dne)
Péřovka		FEATHERED FRIENDS Eos Men's Down Jacket		350
Fleacová mikina s kapucí		Patagonia R1 Fleece Hoody		416
Ponožky (2 páry)		Bridgedale WoolFusion Trail		120
Triko s krátkým rukávem		Merino Triko RAB Forge		124
Podvlíkačky		RAB MeCo 120		140
Boxerky		SMARTWOOL Men's Merino 150 Print Boxer Brief		87
Teplá čepice		Warmpeace Thermolite		37
Rukavice		DirectAlpine SKISPORT		52
Nepromokavá bunda		ZPACKS Vertice jacket		167
Nepromokavá sukně		ZPack Vertice Rain ZPACKS		71
Pytlík na oblečení		SEA TO SUMMIT Ultra-Sil Nano Dry Sack 4L		12
SUM				1576
Hygiena
Kartáček na zuby		no name		20
Mezizubní kartáček		no name		2
Lékárnička				80
Nůžtičky		no name		16
Lopatka		Deuce of Spades		15
Pytlík na hygienu		ZPACKS Small Stuff Sack		3
SUM				136
Elektronika
Telefon + nárazuvzdorný obal		iPhone XR		236
Foťák + pouzdro Lowepro		Sony RX100 m6		343
Držák na foťák		The Stickpic 3		11
Power banka		AlzaPower Onyx 20000mAh		312
Sluchátka		BOSE SoundSport In-Ear Device		19
Čelovka		Petzl Core Actik		80
Solární nabíječka		Anker PowerPort Lite 15W		356
Nabíječka 2x USB		HAMA		50
Napájecí kabel iPhone (2x)		Apple		48
Napájecí kabel micro USB (2x)				38
Stuffsack elektronika		ZPACKS Rock Stuff Sack		5
SUM				1497
Ostatní
Šití, lepení				50
Kompas		Silva 9		13
Batůžek do města/stuffsack na drobnosti		SEA TO SUMMIT Ultrasil Day Pack		73
Špunty do uší				1
Provázek		2mm 10m		20
Head net - moskytiéra		SEA TO SUMMIT HeadNet		12
Peněženka		ZPACKS Wallet Zip Pouch		7
SUM				176
Oblečené (nepočítá se do base weight)
Kalhoty		HIGH POINT Saguaro		398
Triko s dlouhým rukávem		ICEBREAKER Merino 200		241
Boty (pár)		ALTRA Lone Peak 3.0.		620
Ortéza na koleno		MUELLER Compact Knee Support		122
Ponožky		BRIDGEDALE WoolFusion Trail		60
Boxerky		SMARTWOOL Men's Merino 150 Print Boxer Brief		87
Šátek (nákrčník)		BUFF		37
Kšiltovka		DECATHLON Solognac		50
Hodinky		CASIO ProTrek PRV-3000		64
Hůlky		LEKI Legacy 16T		461
SUM				2140
Base weight (základní váha)				6840
Skin Out Weigh (základní váha + oblečené)				8979

---

 

V jednu odpoledne usedám na pražském Černém Mostě do rozpáleného linkového autobusy směr Pec pod Sněžkou. Přes obličej mám místo roušky natáhnutý BUFF, který tímto získává další funkci. Užívám si sám dvojsedadla, v autobuse nás po celou cestu není víc jak pět.

Krátce po čtvrté vystupuji v Peci a rovnou vyrážím lehkým stoupákem na Růžohorky. Cestou nabírám první vodu z pramene.

Dnes nikam nechvátám, plán je zahájit cestu zítra ráno za svítání na vrcholku Sněžky. Využívám toho, že bylo změkčeno vládní opatření a hospody už mohou provozovat zahrádky – na Děčínské Boudě si dávám kyselo, malé pivo a výhled na Studniční horu. Jsou tam vidět zbytky sněhu, ale vedle sedící parta kluků mi hlásí, že to šli v pohodě v teniskách.

Pak popojdu už jen kousek dál, za stanici lanovky Růžová Hora. Tady na hranici lesního porostu zmizím mezi stromy a prvně natahuji hamaku. Je teprve půl sedmé, ale půjdu brzo spát, ráno chci vyrazit hodinu před východem slunce. Obloha je zatažená, ale na déšť to nevypadá, takže ani nenatahuji rainfly.

Dělám první deníkový zápis a pak už jen poslouchám, jak kolem mě štěbetají ptáci. Přede mnou jsou dva měsíce cesty a já se zase cítím, jako bych se vrátil domů, do svého přirozeného prostředí. Dřív než se mi zavřou oči si pro sebe tiše zpívám:

I’ve been up, I’ve been down, been too long in this town
And every now and then I hear that old whistle cry
And if you’re sad and feelin’ low, brother I will share the load
Just meet me on that mountain way up high