HRP 14. den

Posted on

Přístřešek odpouštím v 6:45 a pokračuji teď už mírnou cestou do údolí.

Začíná se pomalu rozšiřovat a vím, že se brzy změní v silnici. Snídani si dělám, než na to dojde – v 7:40. Obloha zatím na veliký slejvák nevypadá. Simon mi včera říkal, že počasí je na španělské straně většinou lepší než na francouzské. Třeba budu mít štěstí…. V devět začíná pršet.

Pokračuji širokou lesní cestou, která se po čase připojí k asfsltce (A-138) a po ní pokračuji 4,5 km do vsi Parzán. Je tu pár krámů, většinou s chlastem. Evidentně sem jezdí nakupovat Francouzi, jsem na španělské straně, kousek za hranicí. Jdu nakoupit zásoby, ale sortiment sušené stravy je mizerný. Bude to převážně „Ramen week“ – týden na nudlové polévce.

Pozitivní je, že přestalo pršet. Zatímco přebaluji a jim fazole z konzervy ( cítím, že už potřebuji víc proteinů), kontroluji předpověď počasí na třech serverech – YR („Norové“), Yahoo a Weather Underground. Posledně jmenovanému to v poslední době vychází nejlépe. Podle něj se nástup bouřky o pár hodin odkládá, mělo by to udeřit ve tři. Chtěl jsem si tu dát odpočinkový půlden (Nero day), ale spát se tu dá akorát v nesympatickém hotelu a tak se to rozhodnu risknout. Když to bude vypadat blbě, vždycky můžu postavit stan na půl cesty, podle mapy by se vhodný placek měl najít.

Cesta je to široká, stoupá mírně a navíc je tenhle úsek souběžný s GR11, takže odpadá problém s navigací.

Obloha je šedá, nikoliv však bouřkově černá, šlape se mi dobře. Míjím malou vodní elektrárnu.

Po cestě je skutečně několik vhodných plácků, kde bych mohl případně zakempit (už jsem pochopil, že to není v Pyrenejích samozřejmost), ale obloha stále nevypadá nějak dramaticky. To až poslední kilometr před průsmykem to začíná tmavnout. Ale to už dám, ne? Široká cesta se změní v úzkou serpentinu a já ve čtvrt na tři konečně stanu v Paso de los Caballos. A v tu samou chvíli poprvé zahřmí. Ne úplně blízko, ale stejně si odpouštím tradiční vrcholové kochací posezení. Klid, o kus dál je nouzový přístřešek. Je tak nouzový, že ani nejde otevřít a za kopcem nepřetržitě hřmí. Mažu na druhou stranu do údolí, co mi koleno dovolí.

Cesta je naštěstí opět že značné části široká a není nijak náročná. A hlavně, i když hřmí téměř neustále, nezdá se, že by se to přibližovalo.

I tady je cesta převážně široká s nízkým spádem, takže mám slušnou rychlost. Taky vede značnou část lesem, takže si nepřipadám tak exponován.

Docházím do údolí Valle de Gistain (1. 540 m.n.m.) a pak pocit, že jsem se ocitl v celá jiné krajině. Je tu les a široká řeka (Rio Cinqueta).

To už jsou čtyři a hřmění ustává. Dokonce vysvitne slunce. O hodinu později docházím ke kempu El Forcallo a rozhodnu to tu pro dnešek zabalit. Jednak jsem si sliboval odpočinkový den, a pak i když nás mne svítí slunce, na horách okolo se to ještě kaboní. A taky si chci dát sprchu, myslím, že všichni které potkávám to ocení. Překvapuje mě, jak je kemp prázdný, úplně se v něm ztrácím. Ale už jsem pochopil, že většina chodců dá přednost kilometr vzdálenému Refugio de Viados, kde mají větší komfort.

Po sprše usedám nad průvodcem a počítám. Možná to k moři přece jen zvládnu, bude to ovšem znamenat určitá omezení, jako vynechat některé alternativy / kopce. Ostatně zítra scházím na třídenní alternativu po GR11. Průvodce to dost striktně doporučuje v situaci, kdy hrozí bouřky. Což je podle předpovědi i v následujících dnech aktuální.

V kempu nabízí večeři, pokud si ji člověk dostatečně dopředu objedná. Ramen week se mi zkrátí o jeden den. Nakonec vaří jen pro tři, kromě mě ještě pro jednu francouzskou dvojici. Je to takový domácký jídlo o třech velkých chodech, ale dominuje mu hora čerstvé zeleniny, jsem po ní úplně v říčnej. Už se to na mě projevuje potravinový deficit. Ne, hiker hunger se tu za tak krátkou dobu projevit nemůže, ale včera mě v noci probudilo kručící břicho. Tak to se mi dnes nestane.

V půl deváté pochopím, z čeho tu vlastně žijou. Schází se sem na pivo místní mládež. Ale to já už mažu na kuťe.

Když ulehnu k spánku, dojde mi, že sem není zavedená elektřina, ale že si ji vyrábějí generátorem. A nějakým pěkně vyčvachtaným. Nahodili ho až teď, kdy potřebujou svítit. Tak možná proto je kemp prázdný… Doufám, že špunty v uších zaberou.

Nezabraly. Ale generátor v deset vypnuli. A za kopcem zase hřmí.

30 km (celkem 374 km)

Přidat komentář