Probouzíme se v šest, abychom se v sedm ještě jednou zkusili na rangerské stanici zeptat, zda se neuvolnilo nějaké místo na spaní podél trailu, abychom zítra nemuseli opouštět park. A máme štěstí. Dnes tam místo dvou mladých holčin slouží o něco méně pohledný, zato však výrazně zkušenější kluk, který náš problém řeší. Náš nový itinerář sice zahrnuje dva dlouhé dny a pak dva velmi krátké, ale nebudeme muset opouštět stezku a jet autobusem do Saint Mary.
V půl osmé už šlapeme a rovnou začínáme alternativou. Nejprve obcházíme jezero Two Medicine Lake a za ním začneme nastoupávat na hřeben do sedla Dawson Pass.
Za chvíli jsme zase na sněhu, teplota se drží na 4 °C a studený vítr (3–4 Bf) ji pocitově snižuje pod bod mrazu. Stačí kousek a jeden druhému se ztrácíme v mraku.
V sedle (2 316 m n. m.) jsme v 11:45. Ještě kousek stoupáme a pak kopírujeme hřeben. Když se dostaneme z mraku, máme slušný výhled, včerejší déšť vyčistil vzduch od kouře. Pod sebou vidíme Old Man Lake, podél kterého vede oficiální trail.
Sněhu není mnoho, ale je čerstvý. Ne ten za celou zimu uleželý a zatvrdlý, na jaký jsme byli zvyklí v Coloradu. Tenhle pěkně klouže pod nohama.
Za dalším sedlem, kde se k nám oficiální trail připojí, scházíme do údolí, mezi dvě jezera: Lake of the Seven Winds a Pitamakan Lake. Dostaneme se pod stromy a tím relativně z větru. Konečně děláme první pauzu a to hned obědovou. Peppermint Skunk podcenil oblečení a zdá se, že je trochu podchlazen (hypotermie). Balí se do péřovky a kromě teplého jídla do sebe leje i kotel horkého čaje. Kluci s sebou nemají žádné rukavice a dnes jsou opravdu potřeba. Da Bear to řeší tak, že si na ruce navlekne tlusté ponožky.
Odpoledne vykoukne slunce, otepluje se a my klesáme barvotiskovou krajinou dál do údolí.
Mineme jezero Morning Star, když potkáme dvě holky na koních, jedna má přes ramena pořádnou medvědobijku. Hlásí nám, že asi půl míle před námi je na trailu velký medvěd, ať raději děláme větší hluk. Kluci mne postaví do čela, že mám největší ječák a písňový repertoar. Asi ve mně podvědomě vycítí i nositele husitské tradice, před jehož zpěvem se nepřátelská vojska dávají na útěk. To se ostatně potvrdilo i na PCT.
Vyzpěvuji z plných plic a zdá se, že to funguje – kluci po patnácti minutách prohlásí, že to se raději nechají medvědem zaživa sežrat, než aby mě museli poslouchat o minutu déle. Beru to jako kompliment, repelentní účinek mého zpěvu tím byl opět potvrzen.
Začínáme znovu stoupat, pod námi se rozprostírá Medicine Grizzly Lake.
V pět dojdeme do průsmyku Triple Divide Pass. Tady se musíme povinně vyčůrat, každý na jinou stranu. Víme totiž, že vody odtud tečou ne do dvou, ale do tří oceánů. Na východ do Atlantického, na západ do Pacifického a na sever do Arktického (přes Hudson Bay).
Rychle mažeme dolů, vítr sílí tak, že nám zase dělá problém nenechat se sfouknout z trailu. Obloha za námi černá. Scházíme do širokého kaňonu podél Hudson Bay Creek. Celý den odbíháme z trailu, abychom si blíže prohlédli buď nějaké jezero, nebo jako tady, vodopády. Jednou zaslechneme známé medvědí pobrukování. Peppermint Skunk se na chvíli trhnul a kráčel před námi v tichu a zadumání, takže málem vrazil do dvou medvědů před sebou. Promenádovali se padesát metrů od něj, přímo na trailu.
Ještě přejdeme dvě visuté lávky a před devátou docházíme do určeného kempu u Red Eagle Lake (míle 2 950,3).
Jíme už za tmy. Když si jdu k jezeru pro vodu, minu správný přístup a zapadnu po kotníky do bahna. Od dalšího pátrání mne odradí dvě zvířecí oči, které svítí ve svitu mé čelovky ze tmy. Ne, neměl jsem chuť jít blíže zkoumat, co to bylo zač. S vodou, co mám, vydržím do rána a pro další si dojdu až za světla. Usínám až po jedenácté. Dnes to byl zase jeden z těch dní, které bych si chtěl zapamatovat navždy.
48 km (celkem 4 395 km)
Povinné čůrání 🙂 😀 ještě, že ten medvěd nebyl hluchý a nechal se zpěvem zastrašit )) jinak by jste mohli ve třech mořích plavat vy )))
Zdravím, Jakube, a přeji úspěšné zakončení CDT. I na mne trochu padá nostalgie, že cesta končí, je velice lehké vytvořit si na čtení Vašich deníků závislost.
Váš web jsem objevila loni – koupila jsem si i Vaši knížku z PCT, ale čtení na webu (moc se mi líbí nová verze) je mnohem lepší, hlavně kvůli nádherným fotkám.
Už teď se těším na další zápisky z cest a posílám odkaz pro inspiraci https://pilegrimsleden.no/en/
Přeji hodně zdraví a šťastnou cestu.