CDT 120. den

Posted on

Deset minut po té, co ráno výjdeme, potkáme Da Beara dospávajícího v hamace. Trochu mu závidím, je to přesně ta samá od Hennessy Hammock, kterou používám doma. Na žádnou větší zahraniční cestu jsem si ji z obavy, že nebudu vždy v zalesněné oblasti, nebral. Da Bear prý musel spát na zemi jen 4 dny. Ale občas to znamenalo podřídit tomu denní program, aby se mezi stromy navečer dostal, sestupoval z hřebene a často tak musel spát jinde, než všichni ostatní.

Hlásí nám, že Isabella kolem něj prošla ve čtyři ráno. Zřejmě se snaží dostat z naší “bubliny”, aby na ní nikdo nemluvil.

Slunce jen velmi těžce prosvítá skrz vrstvu kouře a oblačnost. Taky je dnes dopoledne nezvykle chladno. V deset je 13°C a v poledne 20°C. Šlapeme dál po převážně exponovaném hřebenu. Dnes je to hodně horská dráha, ale tím, jak je to zábavné prostředí, tak mám to nijak nevadí. I když je kolem dost spálených stromů a výhled nám zastírá kouř, je to moc hezký.

Míjíme Robin a Superhipa. Zdá se, že ona konečně opětovala jeho city (do této doby jsme Superhipa všichni litovali pro marnost jeho snažení) a teď zvolňují své raketové tempo. Asi mají momentálně jiné priority, než být v Kanadě co nejdřív.

V jedenáct předcházime Poo Bear. Hlásí nám, že volala na správu Glacier National Park a ti ji řekli, že Highline Trail je stále ještě otevřený. Takže předvčerejší informace byla mylná a my máme stále ještě šanci projít původně plánovanou trasou.

Před polednem procházíme kolem zcela vyschlého jezera (míle 2.740,7), pokud na něj někdo spoléhal jako na vodní zdroj, bude asi nemile překvapen.

Odpoledne se na chvíli trhá oblačnost s stoupá viditelnost. Snažíme se nabažit hřebenové stezky do zásoby, protože víme, že jí v příštích dnech moc neužijeme.

Na obědou pauzu se nám nepodaří najít stín a tak se pečeme v plném slunci.

Ještě přejít jeden kopec a pak už jen serpentiny do údolí, kterým protéká Dearborn River. Jednou brodíme, já bez přemýšlení proběhnu v botách, Peppermint Skunk se zouvá.

Poslední dvě hodiny jdeme ve stráni podél řeky. Dlouho se nám nedaří najít plácek k přenocování, je to vše buď moc ve svahu, nebo podmáčené od rozlité řeky.

Při večeři zjišťujeme, že oba máme značně zvedlý kalorický příjem. Peppermint Skunk si davá dvě večeře, já si zas u každého jídla dělám mocný “slaninový základ”.

Bude to těžký po konci cesty přestat tolik jíst, až nám odpadne každodenní energetický výdej. Po PCT jsem s tím měl problém, váha mi zase vyletěla prudce nahoru. Zápasí s tím všichni. Jeden kluk z Anglie tenkrát hlásil, že první týden přibíral 1 kg denně! Ještě než dojíme, projde kolem nás Da Bear. Chce si ustlat až za dvěma brody, které jsou o dvě míle dál, aby si nemusel namáčet nohy ráno.

Obloha se zase zatáhla, satelitní předpoveď hlásí 20% šanci deště. Já to ale čtu jako 80% šanci, že pršet nebude a stan nechám zabalený v batohu. Před desátou spím.

38 km (celkem 4.089 km)

One Reply to “CDT 120. den”

  1. Zdravím Jakube, s tou váhou směrem nahoru po navratu bych doporucila si nelamat hlavu a doprala bych to tělu. Ja jsem po navratu z PCT mela obdobný problém. Nechala jsem ho nabírat a jednoho dne přišlo z nitra razne „a dost“, když mi kila zacla vadit pri behani, které jsem zacla pravidelně provozovat po navratu. Omezila jsem pak jen frekvenci a množství „tlaskani“, ale ne jidla. Víš, ta mira pribirani se asi rovna tomu, jak telo „hladovi“ na ceste. Ja jsem jela od zacatku večeře Mountain House a ještě jsem v průběhu zvedla denni prijem. Vysledek byl, ze mě v Oregonu uplne opustil hikers hunger. Skoncila jsem o 2kg těžší a po návratu přibrala jen 3. Vracelo se to téměř rok do me puvodni vahy pred PCT. Ale MH lezl do peněz, a proto ja teď sedím doma a ty slapes ☺ Ale nejsem vyzivovy poradce. Jen člověk, co ma celkem rad sve telo ☺ Michala

Přidat komentář