Je 6:35 a my jsme spali na vrcholku zalesněného hřebene, po kterém pokračujeme dál. Stejně bude bude cesta vypadat po většinu dne.
Od první chvíle slyšíme bučení krav a vzápětí je začneme potkávat. Myslel jsem, že si všechny krávy odbudeme v Novém Mexiku, ale ne, my se budeme potkávat až do konce. Zase jsme s vodou závislí na jejich napajedlech.
Jen na chvíli se nám otevře výhled do kraje, zbytek dne je to zelený tunel. Ale není důvod si stěžovat. Cesta je příjemná, stoupání i klesání mírné, obloha jasná a teplota do 25°C.
Den není bohatý na události, o to lépe se nám dnes šlape. Překvapuje nás, že ač je kolem stale dost borůvčí, samotné borůvky jsme zatím zažili jen jediný den. Čekal jsem, že to bude jak na PCT, že je touhle dobou budu jíst po kilech.
Cesta je již druhý den tak nenáročná, že i méně jíme. Zvažujeme dokonce, že bychom vynechali Helenu a šli rovnou do o 70 mil vzdálenějšího Lincolnu. Vyšlo by nám to s jídlem akorát, ale nesměli bychom potkat žádný požár (tedy obchvat delší cestou). A pak mi dojde, že tam vlastně mám na poště bounce box. Nakonec se rozhodujeme se v Heleně zastavit, ale jen na pár hodin.
V půl osmé už bychom rádi zakempili, ale zrovna jako na potvoru se není pro haldy mrtvých stromů na zemi kam vrtnout
O dvacet minut později na míli 2.634 uspějeme, steleme si a jdeme se věnovat nejoblíbenější činnosti dne, večeři. Nejen že jíme s vidinou odpočinku, ale většinou toho takhle večer i nejvíc napovídáme.
Zítra do toho musíme šlápnout. Silnice vedoucí do Heleny je vzdálená 20,5 míle a pošta mi zavírá v pět. Pokud bych ji nestihl, museli bychom zůstat přes noc a to se nám po pouhých třech dnech (a s vidinou dalšího města za 70 mil) moc nechce. Spát jdeme ve čtvrt na deset.
O deset minut později prochází už za tmy s rozsvícenou čelovkou Kid. Šel Butte variantu a uklidňuje nás, že jsme o nic nepřišli, že se tam žádná velká paráda nekonala. Jako téměř každý den i tady usínám v okamžiku, kdy zavřu oči.
47 km (celkem 3.915 km)