Budím se v sedm, balím a přisednu ke kolegům posedávajícím před místní knihovnou. Čekáme, až otevřou Cafe a krám. V osm si vyzvedávám na poště balík ve kterém mi přišly nové boty.
Nadšeně si je nasazuji, konečně zase Altry Lone Peak, ve kterých jsem vyrážel od mexické hranice. Padnou mi na nohy, jak Popelce ztracený střevíček.
Ptám se paní pošťačky, kdy otevírá Cafe. Pokrčí rameny: někdy ráno, někdy v poledne, někdy vůbec… Jakmile otevřou krám s potravinami, dokupuji zásoby s jídlo na snídani. Jakmile ji dojím, píše Larry Boy, že dorazil a sedí v Café. Dojdu tam spolu s Peppermint Skunkem a objednáme si druhou snídani. Že mi ještě není úplně dobře poznám podle toho, že mi trvá hrozně dlouho (dvě hodiny), než ji spořádám. V deset se příjde rozloučit Zebra, vyráží na trail.
My tu sedíme několik hodin, jak už to ve městě bývá, řešíme internetové věci. Peppermint Skunk si kupuje letenku domů a poslední boty, Larry Boy jízdenku na vlak. Už je čas myslet na návrat. Ale jen teď, jinak máme ještě měsíc svobody před sebou.
Ve dvě se konečně zvedáme. Larry Boy míří k motelu, zůstává tu přes noc a my jdeme na stop. Zkoušíme to hodinu, za tu dobu projedou tři auta. Peppermint Skunk zkouší přemluvit řidiče na pumpě, aby nás vzali. Vše marné. Navíc obloha na obzoru zase pěkně černá.
Po šedesáti minutách sklopíme uši a jdeme do motelu poprosit majitele Sama, jestli by nás do sedla nehodil. Těch 10$ na hlavu za ušetřené hodiny další frustrace stojí. Před čtvrtou jsme nahoře a začínáme šlapat do kopce. Zhruba po míli zapadneme do lesa, což je po dnech v exponovaném terénu vítaná změna.
I stoupání a klesání je pozvolnější, než v minulých dnech. Z lesa vylezeme v sedm, kouř z požáru je trochu řidší, tak i něco máme z okolní krajiny.
Už to chceme zabalit, když se před námi objeví jeden prudší stoupák. Představa, že bychom tím ráno museli začínat nás namotivuje, abychom ho vylezli ještě dnes. Nahoře sice docela fouká, ale je tu remízek, který naše stany před větrem ochrání (míle 2.276,9)
Navíc si 50 metrů od nich nacházíme plácek k večeři s výhledem do údolí a na zapadající slunce. Beru do ruky ukulele a narozdíl od svého “amerického” repertoáru zahraju pár českých lidovek. Čímž si zavařím, protože Peppermint Skunk chce všechno překládat. Před odchodem do peří si posteskne, že ho začalo brát koleno, tak mu půjčuji svou ortézu, kterou momentálně nepotřebuji. V devět zazní spod našich stanů již standardně v českém jazyce “Dobrou noc”.
15 km (celkem 3.477 km)
Jakube,sílu a pozitivní energii. Díky za Wyoming. Přeji šťastnou další cestu.