Výroční stý den na trailu. Už jsem ve fázi, kdy mám pocit, že nic jiného neexistuje. Jít, jíst, spát a znova a znova. Život zjednodušený na úplné minimum, hlava vyprázdněná a spokojená.
Výjdeme v 6:15, bez snídaně. Nechce se nám ji dělat z “kravské” vody a máme naději, že narazíme na potok, který nebude kontaminován. Za dvě míle opouštíme království kravské mrvy a skutečně narazíme na bystrý potok, u kterého snídáme.
Nastoupáme si, opouštíme les s dostáváme se na louku. Tu už do večera prakticky neopustíme.
Zprvu je cesta mírná, ale jak začne připalovat, tak se jako naschvál zvedá a klesá, čím dál víc.
Najít stín je obtížné. Obědváme pod osamoceným stromem. Ani tady, ve stínu, neklesá teploměr pod 32°C.
Peppermint Skunk se naučil novovou českou větu, která dnešek zcela popisuje: “Je slunečný den a je moc horko.”
Často procházíme přes rozkvetlé úseky, ale nenarazime na nic, co by nám způsobovalo alergické problémy, pro které musela Sarah trail dočasně opustit. Buď je citlivá na něco jiného, nebo to už odkvetlo.
O pauze v pět usnu. Nejraději bych tak zůstal, ale musíme ještě kus urazit, dnes jsme dost pomalí, takže se po patnácti minutách budím a šlapeme dál.
Abych jen nemrmlal, je pořád na co koukat a z čeho se radovat a dobře si to uvědomujeme.
Začneme výrazně klesat a po sedmé docházíme po patnácti suchých mílích k jezeru Deadman Lake. Naše láhve jsou zcela prázdné již dlouho předtím. Asi budeme muset brát v tomhle vedru víc vody.
Stavíme stany a přidává se k nám SoBo holka Double Happines (23, Kalifornie)
Večeříme spolu za odtokem z jerzera, který musíme brodit, ale je tam super místo. Vyměňujeme si informace o trailu před námi, ale i o lidech na cestě. Zebra je čtyři hodiny napřed, Larry Boy šel pravděpodobně nějakou alternativu mimo trail (to dělá často), Robin a Super Hip už šlapou každý sám a tak dál.
O deváté mizíme ve stanu a i dnes usínáme velice rychle.
41 km (celkem 3.375 km)
Sarah úplne už skončila ? Na začiatku ste vyzerali ako skvelý tým škoda .