CDT 95. den

Posted on

V noci mne probudí nějaké velké zvíře kroužící kolem našich stanů. Co to je nedokážu jednoznačně určit, každopádně pěkně lituji večeře pod celtou. Nahlas na něj volám a za chvíli “to” otráveně odkráčí.

Za svítání (6:15) začínáme pozvolné stoupání. Většina lidí označuje tuhle etapu po hranici Idaha s Montanou za obří horskou dráhu. Stoupáky nejsou tak dramatické jako v Coloradu, ale kopce jdou vytrvale, jeden za druhým.

Voláme si se Sárou. Je v Limě, o 95 mil dál. Šla narozdíl od nás Mack’s Inn alternativu, ale když pak vyrazila z Limy, dostavila se u ní tak silná alergická reakce na něco, co tu kvete, že se musela vrátit. Teď čeká, až začne trochu lépe dýchat a přeskočí o 590 mil severněji do města Helena. Přijede tam za ní její mládenec a až se oklepe, bude pokračovat odtamtud. Doufám, že nás kytky nezastaví. Peppermint Skunk měl párkrát nějakou reakci na pyl, ale víc ho trápí nohy. Každou zastávku je poctivě protahuje.

Ale užíváme si, že máme zase výhledy do kraje. Dnešní dominantou je obří jezero Hebgen Lake.

Vrcholku na Targhee Pass (3.047 m.n.m.) dosahujeme v jednu. Bezprostředně potom začínáme klesat, o čtvrt hodiny později oběváme.

Klesáme v nekonečných serpentinách, takové pamatuji z PCT, tady jsem je jestě nezažil. Peppermint Skunk se nechává učit nějaké české výrazy. Překvapivě první věta, kterou chce znát, zní: “Prosím chleba se šunkou”. Tu pak používá místo nadávek. Já zas vytahuji svoji středoškolskou němčinu, ale zním, jako knížepán v Krakonošových pohádkách.

Za námi se zatáhne obloha, začíná hřmít, ale bouřkový mrak nepřekročí hřeben a zůstává na jeho jižní straně. Přestože jsem v mapě neměl žádné spolehlivé vodní zdroje po 14 mil, překračujeme několik potoků. I dnes to zvládáme suchou nohou.

Ve čtyři se dostáváme na planinu, která se táhne do dálky.

Dvě hodiny jdeme loukou, v sedle Reynolds Pass přecházíme Highway 87 a znovu začneme stoupat. V sedm už máme docela dost a tak na míli 2.094,9 zastavujeme. Peppermint Skunk 15 minut jenom sedí a sbírá síly. Snažím se zvednout morálku pár písničkama doprovázenýma na blechu, když pak vařím a stavím stan, pouštím nám k tomu dixieland, Chrise Barbera. Hrající telefon položím na ukulele, funguje jako skvělý přírodní zesilovač.

Když dojídáme večeři dochází nám, že opět děláme kardinální chybu, co se jídla a medvědů týká. Prostě jsme vařili uvnitř campu. Bylo to úplně nevědomé, prostě únava. Ono se to nezdálo, ale dnes jsme nastoupali a naklesali celkové převýšení vyšší než 3.200 metrů. Alespoň poctivě věšíme jídlo na vzdálené stromy. Usínám v půl desáté.

41 km (celkem 3.184 km)

One Reply to “CDT 95. den”

  1. Pokud jde o medvědy a večeře pod celtou. Vzpomínám na jednu známou ze Šumavy, která mi jako puberťákovi radila „… víš, Jirko, Daniel směl být ve lví jámě, ale nesměl ty lvy tahat za fousy.“ Ale to snad víš taky.

Přidat komentář