Vstávám s ostatními před sedmou. Zjišťuji, že tu je i Twisted. Už pátý den tu leží ve stavu nemocných. Má prý “Coloradskou horečku” přenášenou klíšťaty. Nikdy jsem o ní neslyšel, ale hezky to nevypadá. Prý může při zanedbané léčbě dojít i k vnitřnímu krvácení. Tak tu čeká, až se dovykurýruje. Je to pech.
Jdu se nasnídat a pak hned vyprat prádlo do laudromatu. Je tu dobrá wifina, tak se pak zdržím ještě hodinu po doprání, vyřizuji poštu, dopňuji deník.
V půl dvanácté se jdu (poprvé) naobědvat. Koukám na místní a často se mi při pohledu na ně bezděčně zvedají koutky k úsměvu. Wyoming je kovbojský stát. Spousta lidí má na hlavách stetsony, kostkovaný košile, jeany a vypadají, jakoby vypadli z nějakého westernu. S jedním z nich se dávám do řeči. Když mu odvyprávím co tu dělám, nabízí mi nocleh. Provozuje tu několik apartmanů, v jednom neobsazeném by mne dnes zdarma ubytoval. Děkuju, beru si vizitku, ale chci se ještě dnes vrátit na trail.
V lékárně si nechám doporučit nějaké mazání na bolest chodidel.
Město mezi tím ožilo. Pinedale vypadá, jako hezké místo k životu, je malý, kompaktní, ale evidentně se toho tady hodně děje. Dnes tu například probíhá festival oslavující šťastné setkání prvních bílých osadníků a domorodých indiánů. No šťasné… Jak pro koho. Ale do výkladu historie nemám místním co mluvit.
Teď ještě koupit nový boty. K mému milému překvapení mají Altry, jen ne Lone Peak, ale Torin 3.0. Je to nový model, který má prý Lone Peak nahradit (prodávám jak jsem nakoupil), alespoň budu mít srovnání.
Mají jen o půl čísla větší než ty, s nimiž jsem v dubnu vyrážel. Ale moje nohy se mi mezi tím zvětšila, takže mi to vlastně vyhovuje. S botama jsem tedy dopadl lépe, než jsem čekal. A to ke prosím páte třináctého. Protože už jsem v “Grizzly country”, kupuju si rovněž bear spray, protimedvědí pepřák. Černých medvědů se už nebojím, ti jsou plaší jako laně, ale grizzly je trochu jiná kategorie.
Vždycky jsem se trochu ušklíbal nad nošením protimedvědích rolniček. Ale po té, co jsem minulé dny viděl několik medvědích bobků (ty od grizzlyho prý voní po pepři a obsahují rolničky), jednu si taky pořizuji. Mám prostě z grizzlyho respekt a jdu sám.
O medvědím peřáku jsem slyšel několik veselých historek. Nejlepší z nich vypráví o otci, který si myslel, že bear spray funguje stejně jako repelent. Tak svou rodinu důkladně posprejoval…
Nové boty se už po pár krocích zdají skvělé, paty mi děkují. Jdu do pivovaru na druhý oběd.
Pak se mi ještě nechce zpátky do lesa a nechám se zlákat sympatickou kavárnou na espresso a cheesecake. Lepší kafe jsem tu ještě neměl. Holky, které tu obsluhují jsou nadšené, když jim říkám, že chutná jako v Evropě. Dovídám se, že podle časopisu Food and Wine tu vaří nejlepší kafe ve Wyomingu. Věřím tomu a si dám repete. Nespěchám, jednou za čas se snad můžu trochu rozmazlovat. Trochu se i v duchu vymlouvám na to, že musím dát patám čas na regeneraci.
Přichází mi mail ze správy Yellowstoneského parku, že v době, kdy jsem chtěl procházet jsou mnou zvolené kempy obsazené a ať se ozvu o náhradní termín. Náhradní termín… Až tam dojdu, tak tam budu… Píšu jim, že jsem CDT hiker a že bych jim zavolal až budu tak dva dny od hranice parku. Obratem mi odpoví, že jako ok. Tak uvidíme.
Ještě nakupuji jídlo na čtyři dny a už stojím na silnici se svým transparentem “Hiker to trail”. Za dvě minuty už se vezu. Jane (35, Ohaio) jede na trailhead vyzvednout svého muže s kamarády vracející se z týdenního výšlapu, takže v 17:50 už vesele šlapu známou stezkou směrem k CDT.
Zvykám si na zvonění rolničky na batohu, zatím si připadám, jako ruská trojka. Bear spray mám připevněnej na bederáku, abych ho mohl rychle vytáhnout, nebo v nejhorším případě použít i ve chvíli, kdy ještě bude v pouzdře za pasem. Moc doufám, že ho nikdy nebudu muset v praxi použít a že to jsou jen vyhozený peníze. Je to jako s bezpečnostním pásem v autě. Taky vždycky věřím, že se poutám zbytečně. Ale…
Jdu jen kousek, 5 mil. Moc si užívám nové boty. V duchu si slibuji, že tentokrát v nich nepůjdu o moc víc než 800 km.
Kvůli medvědům obnovuji praxi, kterou jsem se naučil na Sieře Nevadě: večeřím o kus dál, než spím. A taky začínám věšet na noc jídlo a vše, co jako jidlo voní (ešus, zubní pasta) tři metry nad zem. Ok, já vím, tohle jsem měl praktikovat od začátku trailu, ale osobně znám pouze jedinou dvojici, která tuhle praxi dodržovala dřív, než od South Pass City. (Ano modří, vím že to čtete a chechtáte se, ale upřímně, taky jste nevěšeli 100% každou noc, ne?) Kažopádně ještě jednou: tady už jsem v “Grizzly country” a já beru všechna opatření vážně. Věšení jidla je pořád lehčí, než se tahnout s bear canistrem, či s ursackem.
Komárů už je zase celý mrak a tak stavím stan. Škoda, dnes bude krásná hvězdná noc. Usínám pozdě, až v půl jedenácté.
8 km (celkem 2.849 km)
Ahoj Kubo
ještě k tomu vtipu o rolničkách vedle bobků, na Aljašce nám k tomu ještě říkali druhou část, co dělat při setkání s grizzlym, no přeci nic, on udělá vše za Tebe 🙂
Drž se a doufám, že sprej nebudeš potřebovat…
Ahoj Jakube,
k botám – Altra právě uvádí na trh novou verzi Lone Peak 4.0. Nezdá se mi, že by chtěli ukončit svou nejprodávanější modelovou řadu…