Obloha se přes noc vyjasnila, ve 2:00 už byla posetá hvězdami od obzoru k obzoru. První voda je za dvanáct mil, tak snídám ještě v pelechu. Zpoza obzoru vítají ráno bučící krávy, z druhé strany ke mě doléhá frkání srnců. Vycházím v 5:45.
Hory v na severu už jsou vidět docela jasně a cesta se čím dál víc vlní.
V 7:15 zahlédnu na cestě postavu. První hiker za čtyři dny. Šlápnu do toho, pomalu se přibližuji. Bude fajn zase chvíli jít s někým a moci si popovídat. Když mne za devadesát minut zahlédne, jak ji docházím, usadí se na kraj cesty a zahledí se do kraje. Zkouším si s ní povídat, ale moc nekomunikuje. Isabella (23, Norimberk) vypadá dost vyplašeně, jde z ní pocit, že by raději i nadále pokračovala sama a tak po pětiminutovém rozhovoru (no je to spíš můj monolog) pokračuji v krasojízdě sám.
Dnes mi to šlape hezky. Nejen že dám “ten to ten”, dokonce je to “twelve to ten”. A co mi úplně vyrazí dech je, když na míli 1.732 uvidím regulérní řeku: Sweetwater River. Jdu kus podél ní a na míli 1.732,9 usedám pod most. Dělám si brzkou siestu a neváham a pořádně se smočím.
Dál pokračuji po nezpevněné silnici alternativou z Leyovi mapy. Je to téměř stejně dlouhé, jako oficiální trasa, ale všichni píšou, že ta je v tomto úseku dost mizerná. Od řeky potkávám dost nedělních výletníků. Teda oni při tom většinou sedí v autě…. Po devíti mílích se protnu s oficiální trasou (míle 1.742,6), ale pokračuji ještě 1,3 míle po silnici do Atlantic City.
To je maličká osada, kde se ale v krámku při Wild Bill’s Bed & Breakfast dají nakoupit celkem slušné zásoby. Bill mi nabízi nocleh za 60$. Když mu říkám, že je to nad můj rozpočet (Colorado mi pustilo žilou), popíše mi, kde stojí jeho domek, že si můžu postavit stan na jeho zahradě. Zdarma.
Jdu se najíst do saloonu jak vystřiženého z románu o divokém západě: Atlantic City Mercantile. On se taky honosí titulem historické budovy. Na baru mají všichni za pasem bouchačku (reálnou, ne atrapu) a před sebou pivo a sklenici whisky.
V místním RV parku si vyperu a osprchuju se. Při kontrole itineráře objevuji chybu. Někde se mi při plánování ztratilo 40 mil. A tudíž mi chybí dva dny jídla. Následující úsek bude oproti minulému obtížnější, už to zas budou hory, měl bych počítat s dvaceti mílemi na den. Vracím se k Billovi, naštěstí tam ještě je a dokupuju jídlo na dva dny. Vyptávám se ho přitom na historii města. Vypráví mi, jak bylo založeno během zlaté horečky před 150. lety, jak opakovaně upadalo a znovu vzkvétalo, podle toho jak se nacházely zlaté žíly. Poslední zlatý boom zažilo v roce 1960. Dodnes je tu prý jeden důl aktivně těžící.
Rozhodnu se odmítnout Billovu nabídku k noclehu na zahradě, zkusím se ještě dnes odpíchnout od města. Vyrážím v 18:45 a pozoruji v okolí stavební pozůstatky nedávné těžby.
Pět minut po vyjití začíná pršet. Zatím ne moc, ale mraky na obzoru evidentně nesou hodně vody. Vítr sílí tak, že se mi nasazená kapuce bundy třépotá, jako vypuštěná kosatka. Po necelých dvou mílích to raději balím. Nacházím si placek mezi stromy (!!) u cesty a stavím stan. Kolíkuju obzvlášť důkladně, ale ani to není třeba. Před větrem jsem tu schovanej dobře. Stejně jsem nemohl jít o moc dál. Za dvě a půl míle je hornický skanzen South Pass City a já bych si chtěl vyhradit alespoň hodinku na jeho prohlídku, což bych dnes už stejně nestihl.
Průtrž mračen přichází v osm. V nebi ale otevřeli kohouty jen na pár minut, pak už zas jen poprchává. A mě je dobře. Těším se do nadcházejících Winds. Má to být perla celého trailu. Před usnutím ještě jednou kontroluji, jak je to s tou vzdáleností do dalšího města a možná jsem panikařil zbytečně. Ono strašně záleží odkud budu do Pinedale stopovat a různé zdroje doporučují něco jiného. Nakonec přeci jen asi půjdu pouze 96 mil. No co, ty dva dny jídla navíc unesu. Usínám v deset za vytrvalých přeháněk.
43 km (celkem 2.592 km)
Kubo, živýho medvěda jsi viděl, na živýho chřestýše jsi málem šlápnul, živýho losa jsi potkal. Když už jsme u tý zvěře, viděl jsi už taky vopravdickýho cowboye?
Myslíš pracovníka živočišné výroby? Jo, ti se tu ve svých pickupech prohánějí.
Máš ešte aj otlaky ? Alebo sa tvoja koza už prispôsobila . Neskutočne tempo vôbec ťa nebolia už ani nohy ? Inak teraz máš na sebe obuté altry ?
Posledních 1.000 km mám Akashy od La Sportivy, Altry jsem nesehnal. Otlaky mám posledních 100 km, protože boty už jsou moc sešláplý. Dnes budu kupovat nový.