Vstaneme po šesté, přestože jsme domluveni s Ralphem až na osmou. Děláme si dlouhé ráno, naposledy naplno využíváme kuchyňku a děláme si velkou snídaní. Sarah se chlubí, jak se jí podařilo za pomoci dentální nitě sešít rozdtrženou síťovinovou kapsu na batohu.
Po osmé nás Ralph s Wendy nakládají a po dvaceti minutách už se loučíme v Cumbres Pass. A loučíme se i s Commanderem. Jede ještě o kus dál, aby se setkal se svou holkou a s rodiči a užil si s nimi týden mimo trail. Sobecky je nám to líto, byl to náš nejstarší souputník, startovali jsme společně ve stejný den. Budou mi chybět jeho čtyři universální odpovědi na cokoli: “There it is… Fair enough… That’s the good stuff… Sweet Lord…” Ale kdo ví. Třeba nás ještě trhne.
Vcházíme do pohoří obávaných a zároveň adorovaných San Juans. Začínáme nastoupávat. Trochu se bojíme, co s náma udělá výška, když jsme teď skoro dva dny strávili jen ve 2.360 m.n.m. Teď vycházíme z 3.040 m.n.m. a potřebujeme se dostat ještě o 670 výš
Ale kupodivu to s námi nic nedělá. Obloha je polojasná, teplota kolísá mezi 12 – 16°C. Jde se hezky. Přes cestu nám párkrát přeběhne do červena zbarvený svišť.
Zhruba po 6ti mílích začneme potkávat sníh. Není ho moc, ale je rozměklej a dost se do něj boříme. To nás jen ujišťuje v tom, že následující dny toho budeme muset ujít co nejvíce dopoledne, dokud bude ještě jakž takž tvrdej.
Když se pak dostaneme na exponovaná místa na hřebeni, lomcuje s námi studený jihozápadní vítr 4 – 5 Bf, v nárazech i 6 Bf. To se pak k němu musíme točit čelem, aby nás to neporazilo. Ale výhled do kraje stojí za to. Líbí se nám to moc.
Kde to jde, tam sníh obcházíme, i když to znamená zacházku. A kde to nejde, tak holt skrz. Nevím co klouže víc, jestli sníh, nebo zem mokrá od roztátého sněhu.
Down Time se jednou v blátě pěkně vyválí. Když pak máme pauzu, zahlásí: “Nudity alert”, jak to děláme vždy, když se někdo z nás převléká v přítomnosti ostatních. V zápětí dodá se zalíbením: “Hmmm, it looks goooood…” Trochu v nás hrkne, co tím myslí, ale ukáže se, že pouze hodnotil míru zabahnění šortek.
Všude je mokro, trail se místy mění v potok s naše nohy si zase začínají zvykat na fakt, že několik dní přes den neuschnou.
Na míli 807 se začneme prudce spouštet do údolí a dostáváme se mezi stromy.
Po další míli se dostaneme ke dvěma jezerům (Dipping Lakes), kde potkáme odpočívající Robin, Super Hipa a Hot Water. Chvíli je přemlouváme, jestli tu s námi nechtějí zůstat přes noc, ale jsou rozhodnutí pokračovat.
My bychom taky mohli jít ještě dál. Jsou teprve čtyři odpoledne a v nohách máme jen necelých 16 mil. Ale dostali bychom se zase nad úroveň stromů do exponované krajiny, což by v tomto větru neslibovalo klidnou noc. Zároveň chceme dát sněhu ještě trochu času aby poodtál. Takže zůstáváme na romantickém placku u jezera.
Po hodině dorazí Fifty (34, Washington), kluk kterého jsem včera krátce potkal ve městě. Chvíli se u nás zdrží, nad mapou probíráme poslední zprávy, kdo kdy kudy prošel, jakou šel variantu a jaká je poslední známá sněhová situace. Vypadá to, že čistě oficiální trasou se letos ještě nepodařilo projít nikomu. Taky je hlášené zvýšené lavinové nebezpečí – v minulých dnech napadl na starou vrstvu čerstvý sníh do kterého pere slunce. Srovnáváme tři typy map a snažíme se zapamatovat si prošlé alternativy.
Po sedmé mizíme ve spacácích. Zítra chceme vstát o hodinu dřív než obvykle.
Všichni dnes spíme pod stanem a tak to bude asi i několik následujících dní. Počasí se tu může změnit rychle a víme, že bouřky tu umí být výživné. Nechávám si alespoň otevřený vchod, abych minimalizoval kondenzaci. Usínání s pohledem na jezero, je příjemná změna večerního programu.
25 km (celkem 1.120 km)
Fotky jsou famozni, ta dnesni uvodni me uplne ohromila, gratuluji! Obdivuji vytrvalost v kazdodennim psani, jen tak dal, prosim. Neslo by obcas prihodit i nejake info co my ostatni muzeme okopirovat, treba jak to mate s jidlem a pod? Dekuji za bezva a uz navykove cteni.
Díky Lenko. Na jídlo koukněte na “Technické ohlédnutí k PCT”, je to prakticky stejné, jen do sebe cpu víc proteinů.
Kouknu, dekuji. Asi uz jsem to od predlonska zapomnela. A ja taky jedu na bilkoviny. Momentalne na England Coast Path v severnim a zapadnim Somersetu. Miluju to tu, protoze tu nejsou medvedi, natoz chrestysi 🙂 Jeste nevim, co se odehralo v dalsich dnech, ale tesim se na cteni. At vam to dobre slape!