Krásných deset hodin spánku. Jen dvakrát se v noci vzbudím. To když se mi prvně vrátila strašlivá noční můra, co jsem měl na PCT. Ten sen, že jsem doma a uvědomím si, že jsem nedošel trail. A zase jsem tomu snu naletěl, zase jsem se probudil s bušícím srdcem. Dvakrát za sebou!
Kemp opouštíme jednotlivě kolem 6:30. Takhle po ránu chodíme nejraději sami. Člověk má odpočatou hlavu, je to čas na vlasní myšlenky, na vnímání probouzející se přírody. Žádný další stimul většinou není žádoucí. Čas na kontemplaci, chcete-li.
Sáru docházím zhruba po pěti mílích u Rio Vallecitos (míle 739,3). Přes řeku je padlý kmen, takže nemusíme brodit. Dobíráme vodu. Dohodli jsme se, že se tu všichni sejdeme, ale Sáře je zima a tak hned vystřelí (teploměr ukazuje 15°C). Já zůstávám čekat na Down Tima podle domluvy. Dorazí po patnácti minutách. Mezi tím vykouklo zpoza vršku slunce a tak tu ještě chvíli lenošíme. Down Time si dává druhou snídani, už ho dohnal hikers hunger. To mne zatím nepostihlo. Jednak jsem si cíleně dovezl větší zásobu tělesného tuku a pak schválně jím víc, než obvykle. Dělám cokoli, abych ten okamžik oddálil. Ale už se mi zásoby zmenšují. Poznal jsem to ve chvíli, kdy jsem začal spát na břiše.
Jdeme dál spolu, převážně lesem, občas nějakou loukou s výhledem. Vypadá to, že už jsme definitivně v horách. Stále lehce nastoupáváme, ale je to moc příjemná cesta. Dvakrát se potkáme s Commanderem a docházíme Sáru.
Před jednou docházíme na oficiálni camp ground, kde je oproti informacím v Guthooku tekouci voda (míle 749,4). Nemuseli jsme vláčet tolik vody na zádech, ale lepší tak, než dojít s prázdnou lahví k vyschlému zdroji. Uvítáme luxus najíst se jednou jako lidi, usazení za stolem.
Sušíme spacáky. Někdo tak, že se do něj zachumlá. Teplota se drží na 18°C. Přímé slunce sice hřeje, ale co chvíli se schová za mrak a navíc fouká studený vítr (2 Bf). Taková ta situace, kdy člověk neustále obléká a svleká teplou vrstvu.
Já si libuju, že triko které si tu přemáchnu stihne ve větru uschnout, takže v něm mohu pokračovat dál.
Po obědě je to víc exponované prostředí, stále fouká vítr. Oblékáme bundy.
Při jedné zastávce si povídáme o knížkách a překvapuje mne, jak Sarah, coby Kanaďanka (severo Američanka) nezná autory, na kterých se shodujeme coby Evropané s Down Timem a naopak, jsou nám cizí mnozí ti, které jmenuje jako zásadní Sarah. Ale dlužno dodat, že je tam i značný průnik.
Odpoledne je trochu malátné, asi jsme stále nepřivykli výšce. Máme vytipované dva potoky, u kterých bychom mohli zůstat přes noc. První z nich (míle 759,3) je ovšem vyschlý. V sedm docházíme s velkým chvěním k druhému (míle 761, 3.095 m.n.m.) a ten je naštěstí ještě na plném stavu. Je to tu sice trochu ve svahu, ale jakž takž rovná místa k přespání nacházíme. O půl hodiny později se k nám přidává i Commander.
Dobrou noc si přejeme v půl deváté. Hvězdy dnes nejsou přes mraky vidět, ale doufáme, že nesprchne. Jediná Sarah spí pro jistotu ve stanu.
44 km (celkem 1.045 km)