Po probuzení využíváme faktu, že jsme na signálu a zjišťujeme sněhovou situaci. Dlužno podotknout, že letošní sněhová nadílka je pro nás příznivá. Mnohde napadlo 50% sněhu než jiné roky. O to víc nás překvapuje, že spousta lidí kvůli sněhu přerušila trail a čekají, až se hřebeny a průsmyky zprůchodní. Volám Top Notchovi, který je 4 dny před námi. K mému překvapení ho zastihuji v Santa Fé, kde se i se svům parťákem poflakuje. Dali si právě kvůli sněhu na týden přestávku. My se shodujeme, že půjdeme dál, do posledního města v Novém Mexiku – Chama, které je od nás vzdálené necelých 100 mil. I proto se rozhodujeme, že dnes dáme jen 20 mil. Navíc Sáru rozbolela se zvýšenou zátěží kyčel, takže máme o důvod víc pro tempo relaxační procházky.
Jdeme horskou krajinou. Široké louky kvetou, hory na severu jsou čím dál zřetelnější, už rozeznáváme i sníh na jejich vrcholcích. Občas zapadneme do nízkého lesa.
Trail si s námi hraje. Velmi často vede jinudy, než je v mapě, nebo v Guthooku. Zdá se, že ho někdo neustále mění. Taky se nám stává, že vede novou cestou, je jasně značen a najednou značení i pěšina končí. Musíme si pak cestu vymýšlet sami. Benefitem je, že se takhle podíváme na místa, jam bychom se jinak nedostali. Tak třeba k potoku, který není v mapě a u nějž si v dopoledním slunci pěkně polenošíme.
Regulérní obědovou pauzu děláme u potoku na míli 725,9. Předtím si ještě dáme půl míle dlouhou opičí dráhu přes popadané stromy.
Pauzu děláme vzhledem k našemu lehkému programu pro tento den devadesátiminutovou. Moc si užívám to, že teď, s reálnými potoky si můžeme přes oběd přemáchnout prádlo.
U následujícího úseku je cedulka, že se má obejít lesík, který stihla kalamita a padají tam stromy. Že prý je alternativní cesta značená faborky. Nebyla. Fouká maximálně 1 Bf, tak to přes polopopadané stromy s velkým chvěním a našpicovatýma ušima zkusíme. A je to úplně v pohodě.
Pokračují široká luka, sem tam pruh sněhu, celkem dost podmáčená půda.
Přehoupneme se přes 3.200 m.n.m. a začneme zvolna klesat. Několikrát za den zahlédneme stádo pasoucích se jelenů. Kolem čtvrté zčerná obloha, na obzoru prší.
Kolem páté dojdeme k potoku na míli 733,9 a spěšně stavíme stany. Déšť ale nepřichází. Večeříme, užíváme si světla a probíráme alternativy co uděláme, bude-li moc sněhu.
Kolem sedmé lezeme do spacáků. Ještě kolem nás profčí Commander, ten kluk je neskutčnej rychlík. No před osmou už spíme spánkem spravedlivých.
33 km (celkem 1.001 km)
Ahoj, blog jsem našel více méně náhodou při zkoumání UL vybavení. Moc hezky se to čte, oceňuji výborně uspořádané stránky a každodenní příspěvek. Tak hlavně dostatek sil a žádné zranění. Těším se na pokračování.
dokonale zpracovaný blog jak fotografie tak textově, nemám ani páru jak to musí být náročné, velký obdiv