CDT 17. den

Posted on

Obloha se vyjasnila, noc byla nezvykle teplá. Ráno uklízím filtr, se kterým jsem spal a najednou si začnu nadávat. Já idiot! Při čištění filtr v Toaster House jsem zapomněl zabalit vak na špinavou vodu. A právě tohle je slabina sofistikovaného systému. Vak nelze nahradit žádným jiným. Má speciální výstup, který pasuje na redukci připojené hadičky. Narozdíl od toho lze squeeze Sawyer filtr přišroubovat k jakékoli láhvi se standardním závitem. Klidně k láhvi Dobré vody. Jediné co nesmí člověk ztratit / zničit je filtr samotný. Kdežto Gravity flow má tolik elementů… To nic nemění na tom, že jsem nepozorný hlupák. Lesson learned. Nový filtr mne čeká na poště 64 mil dál, jeho koupě byla víc než prozíravá. Byla to drahá lekce, ale alespoň si to budu pamatovat.

Pokračujeme prašnou silnicí dvě míle k dalšímu zdroji vody, ale ten je beznadějně vyschlý. MIB dokonce vyleze na vrchol cisterny, aby se ujistil, že tam skutečně nic není.

V poznámkách uživatelů Guthooku nacházím, že by o 1,4 míle dál měla být mimo trail funkční solární pumpa a o půl hodině ji skutečně nacházíme. DG! Bylo by to 16 těžkých suchých mil k dalšímu zdroji.

Veškerá vegetace kolem mizí, jdeme vyschlou prérií. Naštěstí objevíme vedle silnice vyšlapaný trail, takže chodidla si odpočinou. Teplota stoupá (33°C), stín nikde.

Na míli 452,5 se oddělujeme od oficiální trasy na Cebolla Alternate. Po čtyřech dnech měníme prašnou silnici za úzkou stezku za chvíli se objeví i pár stromů. Do stínu prvního z nich se na půl hodiny svalíme.

Povrch trailu je teď hodně písečný, nešlape se v tom úplně nejlíp. Je to jako jít s batohem písečnou pláží a snažit se držet slušné tempo. A teploměr už je zase na 36°C, ke slovu přicházejí slunečníky a klobouky.

Ale vůně borovic a měnící se relief krajiny nám to zcela vynahrazuje. Následující úsek se jmenuje celkem příznačně: Sand Canyon.

V jednu uléháme na míli 7,4 (alternativy) do stínu, obědváme a oddáváme se odpolednímu spánku. Otevřu oči zrovna ve chvíli, kdy 60 metrů od nás prochází osamělý kojot. A už podruhé lituju, že sebou nemám lepší foťák s delším sklem.

Po třetí pokračujeme až na míli 13 (alternativy) docházíme k nádrži pro dobytek. Problém je, že je obostoupená stádem. Nikoliv krav. Bejků. Chvíli váháme, ale nemáme jinou možnost a tak se nakonec přiblížíme. Nevím, jestli jsem kdy viděl odpornější vodní zdroj. Mám pocit, že do něho místní bejci i kálej. Každopádně vzbuzujem jejich pozornost. Jeden se zvlášť velkejma… žlázama se zdá být rozrušen Sářiním červeným trikem. Zbaběle se ukrýváme za hradbu ostnatého drátu. Všichni bejci se jdou demonstrativně napít a pak důstojně odkráčí. My filtrujeme, dvěmi funkčními filtry, zaždý pět litrů. I přes to, že do lahví ze kterých pijeme nasypem 3x tolik ochucovadla než je běžné, stejně je voda cítit po… no fialky to nejsou.

Přichází k nám starší dvojice, která na první pohled vypadá jako day hikeři. Mají ale podezřele mnoho měřících přístrojů. Když se přesvědčí, že nepatříme k místním rančerům, přiznají, že tu v utajení pracují pro BLM (úřad pro správu státem vlastněné půdy). Co přesně měří nechtějí prozradit. Ale evidentně je tu rančeři nevidí rádi. Nasedají do auta a na rozloučenou nám ještě dají litrovou láhev limonády. Dychtivě ji vypijem. Koluje mezi námi jako láhev vodky mezi spiťary před moskevským nádražím. Alespoň pár doušků něčeho, co nechutná po… opaku fialek.

Ještě jednou projít mezi býky. Nekoncentrovaní ve stadě už nevypadají tak nebezpečně.

A pak začne otravná chůze podél Highway 117. Road walk je stinnou stránkou CDT. Takže sluchátka do uší a už si chlapeckou skupinou z Prahy 5 zpívám, že “snadné je žít”.

Po dvou mílích Sarah navrhuje, že bychom mohli do Grants dostopovat. To pro mne nepřichází v úvahu. Kluci o tom trochu uvažují. Nakonec přelezem plot a pokračujem po území patřící Národnímu parku. V půl osmé si nacházíme místo chráněné nízkou skalkou před větrem a steleme si pod širákem.

Když pak hraju na dobrou noc “My way” od Franka Sinatry, měním slova na “I hiked each and every highway”. Ale zní to dost depresivně. Zase jednou zazní nápad, že zkusíme vyrazit o hodinu dřív, abychom oddálili nástup pražícího slunce. Měsíc dnes není vidět, o to víc si při usínání užíváme zářící hvězdy.

39 km (celkem 627 km)

7 Replies to “CDT 17. den”

  1. Ahoj Kubo,
    ad foťák, každý větší s delším sklem nese sebou buď kompromis v kvalitě nebo spíš desítky až stovky gramů navíc. Je mi jasné, že to zamrzí v takový okamžik, ale je otázka, zda by jsi foták,. co váží 2-3x tolik tahal na popruhu a vyndaval každou chvilku na momentku….
    Držím palce, ať to šlape dál a ať vyřešíš problém s vodou a filtry…
    jakubv

    1. Zatím dobrý. Chtěl jsem něco bytelnějšího, o co se můžu zapřít při brození a zatím se osvědčili. Ale uvidím, jak budou fungovat v horách.

      1. A nerozmyslal si radsej nad hulkami Ktore maju antishock system ? Leki Thermolite XL Antishock? Nemam skusenosti s tym odpruzenim takze sam neviem čo od toho čakat.

        1. Nikdy mne to nenapadlo, nevidím potřebu odpružení. Mě by asi stačili i dva klacky, kdybych mohl štelovat jejich délku…

  2. Ahoj Jakube. Za 14 dni budu pobihat v okoli Grants, El Malpais a Mt.Taylor. Naplanovat si to driv, tak bych vam tam nechal nejaky magic na chut :-). Mej se pekne a preji jen prijemne zazitky. Zdravi Radek ( ze seslosti o PCT)

Přidat komentář