V noci nás budí vytí kojotů. Tank s vodou opouštíme v 6:45. Nemo a Natural vyrazili před náma, ale jak se ukázalo, špatným směrem. Zhruba po míli zahlédneme pod stromy zaparkované auto a vedle něj visící hamaku. Ale to už se k nám žene postava z dálky na nás mávající pytlíky s ovocem. Je to Bug Red Rainhood (42, New Mexico) kluk co sám vyrazil na CDT, ale ošklivě se popálil o Poison Ivy. Takže než se dá zcela dohromady, dělá tu trail magic. Banán, mandarinka, jablko i cola přicházejí vhod.
Kousek po té scházíme na Pietown Road Walk Alternate a to nejen proto, že na oficiální trase je to špatný s vodou, ale hlavně kvůli 12ti mílím, které by na ní člověk musel odšlapat po asfaltu na Highway 60 a dělit se o ní s náklaďáky. Naopak náš road walk znamená lesní prašnou cestu, kde spíš na stopy pneumatik narážímena stopy medvědí.
Cesta je to mírná, převážně po rovině a lesem. Větší část dopoledne jdeme pohromadě a povídáme si.
Chytáme tu vzácný telefonní signál a tak se zprvu telefonicky ujišťujeme, do kolika mají zítra v Pie Town otevřeno v hospodě Gatherin’ Place, kam chcem zajít na ten tak vyhlášený koláč vyskytující se v názvu města. Já si ještě za chůze vyřídím pár telefonátů s kamarády co jsou po Státech. Mimo jiné si volám i s Footprintem (Petr K.) na AT. Konečně se mu tam udělalo hezky a šlape tak, že většinu lídí nechal za zády. Před ním je snad jenom Anish. Ale tuhle rychlostní rekordmanku nelze považovat za normální lidskou bytost, to je superžena.
Pak začíná přece jen mírná stoupání (zhruba o 500 metrů) a nejdřív Down Time a potom i Sarah se trhnou, že si chtějí udělat privátní pauzu. Šlapem tedy s MIB (Man In Black) dál a pár metrů před vrcholem se 12:30 se zastavíme na obědovou pauzu. Když máme dovařeno, prosupí kolem Sarah a Down Time, že se nají až na vrcholu. Za nimi projde ještě i Commander a Natural.
My pokračujeme po dalších 40ti minutách, přehoupneme se přes vrchol, ale tam nikde nikdo. To ten oběd tedy vzali zkrátka. Trochu do toho šlápnem, abychom je dohnali.
Určitě je doženeme u hlavního cíle dnešního dne, u malého jezírka na míli 19,4 (alternativy). Ale tam nachazíme pouze Naturela, který ty naše dva spoluharcovníky za celý den neviděl. Tak voda tu není nejlepší, možná to natáhli ještě na míli 23,3, tam by měla být voda lepší. Ale ani tam nejsou. Filtrujeme místní „zeleninu“ a přemýšlíme co dál.
Je půl šesté a tak jim nakonec píšeme vzkaz, pro případ, že někde zabloudili a máme je v zádech. Píšeme jim, že zakempíme tak o tři míle dál. Přesto máme pocit, že v prachu vidíme jejich stopy. Jasně, tyhle malý Altry, to musí být Sarah. Jenže v Altrách tu chodí 90% lidí, mne a Down Tima nevyjímaje. Ale tady ta čára od hůlky, to musí být Down Time, ten přece používá jen jednu. Na chvíli se dostanem zase na telefonní signál a tak zkouším nejprve volat Down Tima a pak mu pošlu zprávu kde jsme. Sarah tu s operátorem AT&T nemá žádné pokrytí. Po třech a kus míle (25,8 alternativy) to balíme. Zalezem si do dolíku vedle cesty, abychom z ní nebyli vidět – všude jsou výstražné cedule, že jsme na soukromém pozemku a ať nescházíme z cesty. Místní rančer je prý k hikerům schovývavý, ale proč to provokovat. Po dvaceti minutách vylezu blíž k cestě na telefonní signál, jestli mi nepřišla zpráva od Down Tima a najednou vidím, jak si to po ní štráduje Sarah. Se sluchátky v uších málem přeslechla mé volání. A pak nám vše vysvětlí. Když dorazili na vrchol, napadlo je, že by se mohli jít podívat na nedalekou fire tower, které tradičně slouží hlídání lesních požárů. Na jedné takové věži sloužil svého času i Jack London. Co je ale nenapadlo, bylo zanechat nám o tomto svém úmyslu zprávu. Takže my se hnali celé odpoledne za přeludem. No nic, hlavně že jsme se našli. Down Time, který ode mne skutečně obdržel zprávu o naší přesné poloze, doráží o půl hodiny později. Steleme si pod širákem, jen Sarah ve stanu. Včera jí byla zima a tak ji takhle bude o něco tepleji. V devět už se vedle mne ozývá spokojené Man In Blackovo chrápání.
Do Pie Townu nám zbývá 13 mil.
43 km (celkem 531 km)