Ve 2:00 otevřu oči a zjišťuju, že mrzne. Nečekal jsem to, do teď bylo přes noc maximálně 10°C. Rychle šáhnu po filtru na vodu a strkám si ho do spacáku. Snad ještě nestihl promrznout a mráz ho nezničil. Byl sice zabalenej, ale mimo stan.
Když v 5:45 vstávám, teploměr ukazuje -5°C. Obout se do bot dá taky práci. Večer byly mokré od brození, jsou teď jak kámen. Mám pocit, že se pokouším obout do dřeváků o dvě čísla menších. Rychle si vařím kafe a kaši a pobíhám kolem, abych se zahřál. Jsem ale jediný, ostatní odmítají vylézt, pokud nezačne hřát slunce. Využívám času a dělám si pořádek v mapách. Patřím k jedním z mála, kdo se tu ještě do papírové mapy dívá. Abych nekecal, taky používám mobilní aplikaci Guthook – navigaci s vykresleným trailem a informacemi o jednotlivých bodech na něm, včetně komunitního sdílení o aktuálních stavech vody u jednotlivých zdrojů (water report). Ta jednoduchost a komfort jsou prostě příliš velké pokušení. Stále si však snažím udržet povědomost o naší pozici na papírové mapě, abych se měl čeho držet, kdyby mi elektronika selhala. Už dvakrát se mi to stalo. Poprvé na PCT, kdy jsem zároveň ztratil mapy a musel jsem se nechat protáhnout do dalšího města někým jiným. Podruhé na SNT, kdy jsem bez problému pokračoval s papírovkou a kompasem.
Všichni jsou připraveni k odchodu až v 7:45. Jen Commander tu ještě setrvá, ale ten má raketové tempo.
Začínáme road walkem, cestou po silnici a podle mapy to tak bude po většinu dne. Naštěstí to nikdy není asfalt. Jen prašná cesta, maximálně štěrkovka.
U malé vodní nádrže na míli 81,7 (alternativy) nabíráme vodu na dalších 22 mil. Man In Blackův filtr je roztrhaný mrazem, Down Timův je zanesený a strašně pomalý, tak si navzájem vypomáháme. Doufáme, že alespoň ten můj a Sáry jsou v pořádku. Potýkat se s giardiozou v “suché” oblasti by vážně nebyl příjemný zážitek.
Chvíli se u nádržky zdržím, ostatní mají patnáct minut náskok, ale v tomhle studeném povětří jim to šlape tak raketově, že mi trvá tři hodiny, než je doženu. Cesta je dnes velmi nenáročná, především po rovinaté pastviny. Jedinou nepříjemností je studený vítr (3 Bf).
Na hodinový oběd se zastavíme v jednu a důkladně sušíme spacáky od kondenzace.
Odpoledne šlapu kus se Sweet Baby Ray (26, North Carolina) a Finch (26, South Carolina). Na to jakou jsem tu čekal samotu potkáváme docela dost lidí. Možná jdeme v bublině a možna to teprve příjde.
Obloha se zase chystá k dešti, tlak konstantně padá.
Zahlédneme javelinas, malým prasatům podobné hlodavce. Road walk je nudná věc, ale proti náročnosti terénu dvou předchozích dní je to vítaná změna.
Když jsme vypovídaní, zabíjíme fádnost cesty poslechem audio knížek. Já dnes poslouchám Svatební cestu do Jiljí a řvu u toho smíchy. Ano, cestování ve dvojici opačného pohlaví… co mi to jen…
Kemp rozbijeme spolu s Natural v sedm na míli 103,7 (alternativy). Je to 0,3 míle od vody, ale té máme zatím dost. Narazili jsme na hezké místo kryté před větrem o po včerejší smůle s hledáním vhodného plácku k postavení stanu dobrým místem nepohrdneme.
Při večerní obchůzce zjišťuji, že Sweet Baby Ray a Finch netušili o naší přítomnosti a kempují 200 metrů za náma.
V devět se z okolních stanů ozývá spokojené chrápání.
43 km (celkem 447 km)
Ahoj Jakube, krasne fotky z tohoto dne. Sleduji od zacatku a preji lehky krok!:)
Vypraveni super, moc me bavi a vzdy se tesim na dalsi. Drzte se!
Svatební cesta do Jiljí.. knihu jsem nečetla a díky tímto za tip, ale film je v mých Top 10.. „Nepřesná mapa“ „Ale je tady krásně..!“ Není jediný výlet, aby tohle nezaznělo 🙂