CDT 5. den

Posted on

V 6:00 posnídáme spolu s Radarem a s Blastem a o půl hodiny později pomalu opouštíme Lordsburg. Prvních 4 a půl míle šlapeme po okraji silnice. Kolem nepříjemně sviští kamiony. Stezka se pak stáčí na rovinatou pastvinu, i když nevím, jestli se tak téhle vyprahlé půdě dá říkat. Když jsem se ráno zmínil, že jsem ještě neviděl žádného chřestýše, odpověděl mi Radar, že je tu na ně moc sucho. No na nás docela taky. Každopádně podlezáme ostnatý drát a jdem zpočátku spíš odhadem, než konečně na trail narazíme. Jde velkým obloukem, pořád máme Lordsburg na dohled. Zřejmě obcházíme pozemky někoho, kdo přes ně neumožnil průchod. Znovu nechápu, jak se na tehle vyprahlé zemi může něco pást a jako na důkaz těchto úvah potkáme čas od času vybělené dobytčí kosti.

V deset přelézáme další ostnatý drát a dochází nás Blast a Jake (30, Colorado). Jake strávil v Lordsburgu 3 dny, vyrážel 21.4.

Dál jdem s Blastem, má pěkně ostré tempo. Hezky se s ním povídá, je hodně sečtělej. Překvapuje mne, kolik toho ví o historii střední Evropy. Živí se jako právník, a tak mne v kostce zasvěcuje do principů amerického soudnictví. Na Sáru je jeho tempo moc a tak ho po hodině necháme jít napřed. Ve dvanáct dorážíme ke kopcům. Míjíme první vodní zdroj – beznadějně vyschlý.

Chvíli na to i míli 100.

Kousek za ní je Engineers Windmill, kde najdem nejen odpočívajícího Blasta s Jakem, ale i plnou nádrž vody. V ní plave chcíplý netopýr. Ale nemáme jinou možnost. Musíme věřit svým filtrům. Další jistá voda je za 13 mil. Dáme hodinovou siestu. Vlnitý terén v kopcich už je zábavnější, objevují se první stromy. Procházíme kolem několika zavřenych dolů. Slunce prosvítá přes lehkou vrstvou mraků, teplota padá z 32°C na příjemných 25°C.

Při krátké pauze v pět ze Sáry vypadne, že by se chtěla trhnout. Tuším to už druhý den. Že ji nesedí tempo a že by se vlastně chtěla víc socializovat s ostatními hikery. Ano, věděl jsem, že PCT šla na třikrát, vždy neplánovaně přerušila a jela domů. I za těch pár dní co jsme tam šli spolu dvakrát sešla z trailu, aby se s někým na 2-3 dny sešla. Právě proto jsem v lednu jel do Kanady, aby jsme si sladili společnou “strategii” jak jít. Dokonce jsme si udělali tabulku kolik chceme v každém úseku za den ujít. A přesto je to teď jinak. Ale chápu to. Sarah podlehla mému nadšení při plánování a se vším souhlasila. V realu to ale vidí jinak. Je to tak v pořádku. Hike your own hike. Jsme na tuto eventualitu připraveni, akorát jsem to nečekal tak záhy. Ale lepší než abychom se navzájem trápili. Já se zas neumím courat a poflakovat ve městě. Dojdeme spolu ještě do Silver City, tam dořešíme praktický věci (rozdělení map, vyzvednutí společných balíků). Nebudu lhát, mrzí mne to, ale vím, že takhle zůstaneme kámoši. Kdybychom se přemáhali a šli “hike” toho druhého, dřív nebo později by se naše kamarádství ztratilo.

Přecházíme Highway 90 u které ke water cash, ale je zcela prázdná. To je přesně důvod, proč na ně nesmíme spoléhat. Naštěstí máme ještě dost elixíru z chcíplého netopýra.

Na míli 113,1 to u nádrže se zelenou vodou pro dnešek balíme. Je tu zakempený Blast i Jake. Jake má hamaku, tiše mu závidím. Já jsem si ji po konzultaci s hikery let minulých opět nevzal. Steleme si tu též, vaříme večeři, filtrujeme. Naše filtry melou z posledního, zpětné proplachy moc nepomáhají. Jake a Blást používají chemii, já skoro lituju, že jsem si nevzal Steripen. V Silver City to musíme vyřešit. Dál snad už nebude voda tak zaneřáděná. Můj filtr už mi slouží bezmála 2 roky, tak klidně může odejít do věcných lovišť.

Kolem postávají krávy, ale protože ležíme poblíž, obávají se přistoupit ke korytu. Sledujem jejich pokusy, pokaždé to vzdají. Takže k nim obrátíme zády, věnujem se svému jídlu. Děláme, že o nich nevíme a ony se konečně osmělí dojít se napít.

Nemám moc náladu na psaní. Usínáme brzo.

45 km (celkem 182 km)

5 Replies to “CDT 5. den”

  1. Jakube, dnes jsem cely den refreshovala Tvou stránku a těšila se jak malá na další dobrodružství! Taky mě mrzí, ze se Sarah rozhodla tak záhy, ale jak píšeš, nejdůležitější je abyste si nezkazili cestu jeden druhému. A ve výsledku se vždycky všechno vyřeší.
    Bon voyage, šťastné a bezpečné další mile a hlavně přeju abyste se oba zítra probudili do lepsi nálady!

  2. Jakube, už když jsi mi řikal, že jdeš s někým, tak jsem nevěřil, že to i ve dvou dojdeš. Je přavda, že to přišlo docela brzo, ale vím jak je těžké najít parťáka na thruhike….jednak někoho, kdo ti sedí sociálně a jednak někoho, kdo má stejný krok. Každý chodí jinak rychle, odpočívá různě dlouho a má různá témata na hovor a je pravda, že solo si to člověk užije úplně jinak…..Naučil jsi mě to ty 🙂 To se mi na to líbilo a tak jsem si to na začátku nastavil……a tak si to i užil. Ten příběh se píše každý den…….těším se co bude zítra. TOM

  3. Ahoj, to mě mrzí, že to takhle dopadlo a zkazilo náladu, ale bude líp a ty to víš… to je jen ta první reakce… určitě si to oba, i když zvlášť, hrozně moc užijete! Moc vám oběma držím palce!!! A ty se drž hůlek a kompasu! 😉😘

Napsat komentář k Tomáš Zrušit odpověď na komentář