PCT 94. den

Když v půl šesté vyrážím, Sarah vstává, vaří si kafe. Lehce nastoupávám, kloužu po ledových jazycích a na míli 1858.3 přecházim přes nejvyšší bod PCT v Oregonu (2.308 m.n.m.). Teplota je na nule.

Chytám telefonní signál, takže si sednu, snídám a přitom updatuju blog, kontroluju maily a mezi tím mne dochází Sarah. Nemá místní telefonní číslo, tak pro ní vytvářím na svém telefonu wifi hotspot, aby se mohla spojit s domovem i ona.

 

Jak scházíme níž, otepluje se a začínají se vyrojovat komáři. Peču se v mikině a dlouhých kalhotách, ale ty bestie se občas dostanou i skrz takhle tlustou vrstvu. 

 

Když si v deset chceme odpočinout, sedáme si na pruh kamení mimo les, kde fouká vítr a komáři nejsou. 

 

Jejich intenzita dostupuje vrcholu u dnešní první vody Six Horse Spring (míle 1869.7). Musíme k němu z trailu kus sestoupat a je spíš taková zatuchlá tůňka, filtr má co dělat.

 

Vedle ní si balí stany dvě holky, které evidentně před chvíí vstávaly. Jsou na cestě od 1.dubna, ale z Kennedy Meadows přeskočily do Ashlendu a když je vidím vytahovat šlukovku, říkám si, že tyhle dvě do Kanady rozhodně nepospíchají. Hike your own hike. 

 

Obědváme o dvě mile dále, a pak už nevydržím být ve 27°C tak nabalen, komáři nekomáři, sundavám mikinu. Jejich také míň, zaplácávám je v minutových intervalech. 

 

Narozdíl od včerejška máme dnes výrazně víc stoupáni a klesání, ale výhledy do kraje na zalesněné kopce a jezera nám jsou odměnou.

 

 

V půl páté si uvědomím, že už jsem dlouho neviděl Sarah, která zůstala za mnou. To je tu běžné, že i když tu jdou lidi spolu, často se od sebe oddělí s pak se zase sejdou. Usedám tedy na vyhlídku a čtu si. Když se neukáže ani po 40ti minutách, znervózním, jestli někam nezahučela. Vracím se a kontroluji svah pod sebou. Naštěstí se po půl míli potkáme, měla toho stoupání dost, potřebovala si na chvíli dáchnout.

 

Pak už nás čeká jen sedm mil sestupu. V sedm nabývá komáří agresivita vrcholu, znovu se zcela halíme, na hlavu nasazujeme head net. 

 

Před osmou docházíme k jezeru Summit Lake. Dojdeme na ostroh vystupující do jezera, rozbíjíme tábor s rychle skáčem do vody.

 

 

Idiličtější už to být nemůže. Zapadá slunce, okolo lesy, hory, vedle malý ostrůvek a voda příjemně chladí kousance od komárů. Za soumraku vaříme večeři a v devět si přejeme dobrou noc.

 

51km (celkem 3.180km)