Spolu se Sarah vycházíme v půl šesté z kempu a začínáme prudkým stoupákem. Na míli 1820.5 opouštíme oficiální trail – jako většina pěších jdeme alternativní trasou po okraji vulkanického jezera Crater Lake. Oficiální trasa vede jinudy jen proto, že zde neni vhodný terén pro koně.
V půl osmé posnídáme z vlastních zásob na zahrádce Rim Village Cafe, které bude otevírat až v devět. Přidává se k nám Sonic (25, USA) a Chriss (23, USA), kteři vyrazili z Campa o tři neděle po mě a letí jako namydlený blesk. Pak se přes den ještě párkrát potkáme.
Když chci vyfotit první fotku, zjišťuji, že mám vybitý foťák i rezervní akumulátor. Naštěstí se akumulátory dobíji rovnou ve foťáku přes USB kabel a foťák samotný přitom normálně funguje.
Jezero je opravdu impozantní. Byla tu původně hora – vulkán, která se ale zhroutila do sebe a na jejím místě vzniklo nejhlubší jezero Spojených Států, sedmnácté nejhlubší na světě (589m).
Obcházíme ho po jeho okraji, často přecházíme přes sněhové jazyky. Je tu spousta výletníků, většina dojela auty a autokary. Jeden ranger, který zde provází skupinu turistů nás uvádí do rozpaků, když jim amplifikovaným hlasem sděluje co jsme zač a co je PCT – sklízíme potlesk na otevřené scéně – je to absurdní.
Po 11.4 míle navazujeme na míli 1836.7 na PCT. Pokračujeme uzemím mladého lesa, který pravděpodobně vyrostl na místě nějakého staršího požáru. Ze začátku je stezka dobře udržovaná v padlých stromech jsou prořezané průchody, ale za chvíi opět zpustne a musíme zase přelézat, podlézat, obcházet. Každopádně tento úsek patří nárocností terénu k tomu nejlehčímu na PCT a je příznačný pro výraz, kterým hikeři Oregon častují: moving sidewalk.
V půl jedné obědváme. Kolem projde třicetiletý section hiker z Texasu s ohromným batohem a s koltem u pasu. Vím že tu někteří nosí zbraň, ale stejně mne to překvapí.
Jdeme 12 mil dlouhý úsek bez vody. Na míli 1845.9 potkáme neočekávanou vodní kešky. Opět začneme stoupat, míjime Diamond Lake a nad náma se tyčí skaliska. Stále přecházíme sněhové jazyky.
U Thielsen Creek (míle 1853.6) dobíráme vodu na dalších 16 suchých mil. Na míli 1855.9, stavíme v půl osmé vedle jednoho 70ti letého hikera své příbytky. Za intenzivního ožírání komáry večeříme, zahraji dva kousky na ukulele a v půl deváté si přejeme dobrou noc.
53km (celkem 3.129)
Jakube zdravim z SK. Tak koukám na tvoji fotku z prvního dne a hnet z 93, podoba tam je. 🙂 Trochu si nám zhubnul. Práve som sa vrátil z malého rodinného táboráku a pred spaním si dávam ešte malý relax. Po dlhom čase sme si dali čisto acoustik jam 2x gitara a kontrabas, paráda Hop-Trop, Kamelot, Žalman… , len s tyma slovama je to už poslabší. Přeji ti lehké nohy bez otlaků