Večer jsem si zapomněl píchnout puchýř na patě a na palci, tak to dělám až ráno za svitu čelovky. Vycházím v 5:35.
Půl hodiny na to dochází k setkání, které už tři měsíce očekávám. Po své levici periferně zahlédnu pohyb. Na 30 metrů ode mě popoběhne medvěd. Zastaví se a zkoumavě si mě prohlíží. Ani mě nenapadne sáhnout po foťáku. Začnu mlátit hůlkami o sebe a zplnahrdla zpívat: „Kdož sú Boží bojovníci.“ Ještě že si z doby, kdy jsem hrával se Sváťou Karáskem, pamatuju všechny sloky. Medvěd mě chvíli pozoruje, pak mu asi dojde, co se od něj očekává, a odpeláší pryč. Ani nevím proč, další čtvrt hodiny cítím potřebu si dál zpívat. Pěkně od plic.
Zhruba po třech mílích začíná být les protkáván hromadama lávového kamení.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/07/DSC08087-1024x683.jpg)
Potkávám v protisměru hodně day hikerů a každý si chce povídat o PCT. Asi hodinu jdu s klukem (Spreadsheet, 23, Oregon), který jde jen Oregonskou část. Jsem rád, že si můžu po pár dnech s někým pořádně popovídat. Loučíme se u Highway 140, potřebuje dostopovat do Fish Lake Resortu, kde ho čeká resupply box.
Já tam dobírám vodu, dalších 12 mil nebude. Lávová pole mizí, ale z cesty se stává „opičí dráha“ – co deset metrů přes ní leží padlý strom, který musím přelézt, podlézt, obejít. To trvá asi tři míle.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/07/DSC08090-1024x683.jpg)
Po obědě přestávśm potkávat day hikery, zřejmě se oddělil nějaký jejich okruh.
Je hezké pozorovat, jak se les stále mění. Chvíli je to zarostlá divočina, pak zas skoro upravená obora.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/07/DSC08095-1024x683.jpg)
Horší je, že se začínají objevovat komáři. Nejprve se plácnu co půl minuty, ale postupne to sílí. Když v 17:00 dobírám vodu u Christi’s Spring (míle 1782.4), útočí už v celých letkách. Blbě se oběma rukama filtruje voda, když na každé noze sedí 20 komárů. Bavím se tu s Cheeseburgerem (28, Kalifornie), který už to vzdal a pomazal se DEETem. Tomu ještě odolávám. V sedm toho ale už mám dost, oblékám si mikinu, dlouhé nohavice, rukavice a přes hlavu moskytieru. Sice si připadám jak v sauně, ale raději se uvařit, než se zbláznit. Navíc se z cesty zase stává překážková dráha, tempo mi klesá a při obcházení větších hromad klád dvakrát ztratím stezku.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/07/DSC08103-1024x683.jpg)
V půl deváté to balím na míli 1790.2. Už tu kempuje Cheesburger a Sarah (37, Kanada). Dnes jim jejich stany s moskytierou závidím. Přesto i já stavím tarp – alespoň nějaká psychologická bariera mezi mnou a mraky krvežíznivých bestií. Ale samozřejmě je mračno i pod ním. Usínám za intenzivního bzukotu ve 22:30.
51km (celkem 3.027km)
Ty komáři, to musí být peklo.Asi bych se deetem namazal.Párkrát jsem ho použil i tady v ČR a neumřel jsem 🙂