PCT 85. den

Posted on
Vyrážím v 5:30.
 

 

Hned začínám neustále se střídajícím stoupáním a klesáním, chvíli mi trvá než se dostanu do tempa. Take prostředí se neustále střídá: chvilli les, chvíli holá skála, písek, kámení, suť… Kolem osmé vcházím do Russian Wilderness. V devět snídám.
 

 

Ráno také potkám na cestě dva section hikery a další dva v deset, ale ti se teprv hrabali ze stanu. Pak až do večera nikoho.
 
Neustálé stoupání a klesání je dnes dáno tím, že většinu času nejdu po jednom hřebeni, ale spíš jeden za druhým přelézám.
 

 

Kolem jedné přecházím pár sněhových jazyků. A to jsem si už před týdnem myslel, že žádný další sníh už nepotkám.
 
 
Ve 14:30 přecházím silnici Sawyers Bar Road (míle 1597.2), která vede do 10 mil vzdáleného města Etna. To je vyhlášené jako hikers friendly, ale já mám dostatek zásob a tak jej přeskakuji.
 
Cítím, jak se každý den otepluje. Dnes teploměr dosáhuje 30°C.

 

 
Na míli 1599.6 se zapisuji do registru. Vždy mne baví si v něm číst, kdo z mých známých je přede mnou a o kolik. Road Runner týden. Green Bean půl dne. Dnes mi psal Machine Mamma, jak v registrech za mnou sledují, jak se jim vzdaluji. Někdo do registru zapíše svůj momentální pocit, jiný nějaké „moudro“, další se jen podepíše. Někteří přikreslí grafickou značku. Já vedle svého jména přikresluji „Vošrumče“ – ušaté strašidlo, jehož kresbička se u nás v rodině dědí z generace na generaci.
 
Před pátou jsem na suchu s pitnou vodou, při tom kolik toho vypotím spotřebuji za den tak pět litrů. Na míli 1604.7 má být čtvrt míle od trailu potok, ale píše se o něm, že není spolehlivý. Ve water reportu je, že má dobrý průtok, ale až později si všimnu že tohle hlášení je rok staré. Blížím se s velkým chvěním. Další potenciální voda je o 3.3 míle dál a spolehlivý zdroj až 6.8 míle. A to je v tomhle vedru a kopcovitém terénu opravdu hodně, při představě, že bych to měl jít „na sucho“. Naštěstí voda tam byla. Sice jen malý čůrek, ale stačilo to.
 
V osm dorazím k malému jezírku Fisher Lake (míle 1611.2), kde už jsou zakempený čtyři mladý kluci. Sedí kolem ohně, tak si přisedám, zašívám si jeden rozpáraný návlek, vařím večeři a na chvíli vytahuji ukulele. Jeden z kluků mimo jiné vypravuje, jak spal u Eagle Rock pod širákem a jak si na něm, v domění že se jedná o vyhřátý kámen, ustlal chřestýš.
 

 

V devět se společnost rozpouští v půl jedenácté usínám. 
 
53km (celkem 2.730)

One Reply to “PCT 85. den”

Přidat komentář