Spím na tvrdém, kamenitém povrchu a tak se v noci dost převaluji. Neměl jsem ale moc na výběr, byl jsem rád, že jsem vůbec našel rovný plácek. Nafukovací karimatku jsem si na PCT narozdíl od některých nebral, měl jsem obavu o její protržení. Za čtyři – pět měsíců by se to mohlo stát lehce. Znovu musím myslet na to, oč by to bylo jednodušší s hamakou. V té by se spalo všude stejně dobře, kamení nekamení, svah nesvah.
Od 6:40 pokračuji po hřebeni, který je narozdíl od včerejšího dne schovaný pod stromy.
Tu a tam se objeví nějaká loučka. V devět posnídám a pak prudce klesnu k Highway 3. Odtud znovu stoupám o 600m víš. Nahoře se krajina opět otevře a okolí nápadně připomíná High Sierru v malém. Ne nadarmo se to tu jmenuje Trinity Alps.
Na jihu přitom stále jasně vidím Shastu.Teplota v poledne dostoupá na 28°C. Obědovou pauzu si dám až po 20ti mílích ve 13:30.
Když pak pokračuji, zjistím po půl míli, že jsem si na místě oběda zapomněl hůlky a tak se pro ně musím vrátit.
Na hřebeni se držím až do šesté, krajina kolem mne je stále zábavná.
Pak klesnu do údolí. Dnes jsem na stezce nepotkal vůbec nikoho. Až kolem sedmé míjím již zakempeného thru hikera. Nastupuji k finálnímu stoupání dne. Překračuji silnici Forest Highway 93, kde mne mine důkaz, že i v této oblasti probíhá dřevařska tězba.
I když je to stoupání jen o něco víc než 300m, poslední půl hodiny už se mi docela pletou nohy. Na míli 1578.8 to v osm balím. Stelu si, vařím večeři. Navykl jsem si tu jídla různě kombinovat, jednak abych zvýšil jejich kalorickou hodnotu, a taky aby se mi nepřejedla. Klasickým případem je dnešní večeře: ramen s čočkou, nakrájenou cibulkou, oříšky, arašídovým máslem s spoustou olivového oleje.
V půl deváté dorazí SoBo section hikerka Carrie (55, Hawai), stele si o 20 metrů vedle, taky pod širákem. U večeře si povídáme. V půl desáté zaléháme. Místo kde máme ustláno je pro širák ideální: na vršku hřebene, výhled na západ i východ (= slunce ráno i večer) a otevřený pohled na noční oblohu. Měsíc bude brzy v úplňku a tak je tu spousta světla. V půl jedenácté spím.
52km (celkem 2.677km)
Hi, jseš thru hiker nebo fake hiker? Hi, já jsem sobo, mi poser nohu nobo.
Kubo, už pár týdnů mne napadá: toli dnů, tolik kilometrů (mil), tolik různých typů krajiny a tedy i různých terénů. Kolik z toho si v budoucnu dokážeš vybavit a v paměti umístit? Vycházím z vlastní (daleko skromnější) zkušenosti, že si pamatuju detaily různých pobřeží a přístavů, a mnohdy nevím přesně (někdy ani přibližně) kde to vlastně bylo.
Když jsi přecházel Sieru jako jeden z prvních a chodíš takový špalky, jak to, že pořád potkáváš thru hikery? To museli přeskakovat, ne? Nechybí Ti už společnost? Strašně letíš! 🙂
Protože někteří letí rychleji než já a nebo, jak správně uvažuješ, Sierru přeskočili a dojdou si ji v září. Taky jich potkávám velmi málo. Společnost mi chybí, na druhou stranu, užít si chvíli samotu má taky svoje kouzlo.
Právě proto píšu tento deník. A mám už přes 3.000 fotek.