PCT 65. den

Posted on

V 5:30 vyrážím. Jdu především lesem a i když nejsem moc vysoko (cca 2.800m.n.m.), pořád je tu dost sněhu. 

 

Cesta je kopcovitá, ale převýšení jsou malá. Snídani si vařím v osm, až pak sníh mizí a do konce dne potkám jen tu a tam nějaký zasněžený flek.

Kolem poledne přejdu sedlo nad Noble Lake (míle 1043.1) a při sestupu do údolí se kolem mne začínají objevovat skály a skalky vulkanického původu roztodivných tvarů. Les střídají otevřené pláně. Atraktivitu tohoto úseku potvrzuje velká přítomnost day hikerů. Na jedné takové skalce v jednu obědvám. 
 
 

Taky potkám pár thru hikerů v opačném směru. Nejsou to ale klasičtí sobo. Jen dočasní. Jsou to lidé, kteří kvůli sněhem způsobené neprůchodnosti Sierry tuto část přeskočili a teď si přeskočený úsek docházejí. Jedna holka mi vypráví, jak se o dva týdny přede mnou na Sierru vydala a musela se vrátit. Prostě to nešlo. Má mimo jiné na zádech mou vytouženou Gorillu od Gossamer Gearu, hrozně si jí chválí. V Mammoth Lake jsem se ji pokoušel objednat s tím, že si ji nechám poslat do South Lake Tahoa a že batoh od ZPacks odešlu spolu s bear canisterem do Seattlu. Plán mi překazila banalita. Všechny Gorilly v požadované velikosti jsou žel vyprodány. Tak to holt s tím svým batohem doválčím. Beztak mám dojem, že už jsem si na něm nejproblematičtější místa vyspravil.

Píše mi Top Notch. Je v Bishop, tudíž přesně 2 týdny za mnou. Kluci francouzští tak dva dny, Julii s Janem den, Kristýna s Honzou asi pár hodin a o Kaye nemám stále žádné zpravy. Ale musím říct, že momentálne mi šlapat o samotě vyhovuje. Moje tempo, moje myšlenky.
 
 

Těsně před Ebbets Pass (míle 1048.4) mne čeká velké překvapení. Po víc jak 400 mílích trail magic. Bedna plná ledu a v tom ledu se chladí plechovky piva. Jednu si vezmu a přisednu ke čtyřem thru hikerům, kteří už tu sedí. Jedním z nich je izraelský Sweet Cheek (26), zná oba Izraelce, které jsem potkal dřív. Je to stejný jako s námi Čechy. Jak jsou malá země, taky tu o sobě všichni vědí.

 

Vyprávíme si, jaké trail magicy jsme potkali a shodujeme se, že bezkonkurenčně nejlepší bylo vždy ovoce. Trail se po 350 mílích opět přiblížil civilizaci a tak možná znovu začneme narážet na činnost trail angelů.

 

Dnes se mi jde obzvlášť dobře. Mírný terén, ani jeden brod a počasí teplé, ale ne horké. A pitné vody stále dost. Všechno by bylo úžasný, kdyby v půl sedmé nazačali útočit komáři. Ale jak! Takové nálety jsem ještě nezažil. Co pět sekund se plácnu a vždy tak tři až pět zabiju. 

 

V osm se na míli 1061.5 zastavím a stavím si tarp mezi skalkami vedle podobného tarpu, rovněž od Six Moon Design. Vedle leží na vlas stejný zelený batoh jako mám já. Majitel už ale spí. Rychle na sebe navléknu co nejvíc vrstev oblečení, aby se ke mě komáři nedostali, na hlavu si dám head net (moskytieru) a vařím si večeři. 

 

V devět zalézám. Před desátou mne vyruší bujaré hlasy a zvuk pádel, či vesel. No jo, kousek odtud je přehrada a je pátek večer… To zas bude v alejích… 

49km (celkem 1.825km)

Přidat komentář