Na vrcholu hřebene sníh není, tedy ze 3/4 ne. Povrch je suťovitý.
Hřeben mi zase jednou nabízí fantastické výhledy. Na všechny strany epické. Je vidět daleko do kraje a řadí se k tomu nejhezčímu co jsem tu viděl.
Na druhou stranu jsem rád, že jsem sem nevylezl už včera večer. Vítr tu fičí opravdu silně (4-5Bf), nedokážu si představit, že bych tu v tom spal.
Po hřebeni jdu asi tři hodiny, několikrát přecházím z jedné strany na druhou. Na chvíli se mi podaří chytit poprvé od Mammoth Lake telefonní signál, tak rychle updatuji blog, než ho zase ztratím. Přitom snídám, dnes se odfláknu pouze Pop tarts.
Na míli 1014.7 začínám klesat do sedla Sonora Pass. Sníh už je měký, nesmeky nenazouvám. Možná jsem měl, protože mi najednou uklouzne noha a už se řítím po svahu dolu. Naštěstí jsem dopadl na zadek a tak kloužu celkem kontrolovaně. Snažím se zachovat chladnou hlavu, reaguji předpisově, jak mám vyčteno z knížek: zaklonit se co nejvíc, to aby brzdil batoh, roztáhnout nohy a brzdit jima. Teda pokud na nich nejsou mačky nebo nesmeky – v tom případě by to skončilo velkým kotrmelcem, nejspíš posledním. Do toho se snažím kormidlovat co to jde, abych se vyhnul vyčnívajícim kamenům. Teď děkuji osudu, že jsem v dětství strávil v zimě víc času jízdou na igelitu, než na sáňkách. Nedobrovolný skluz se mi podařilo zastavit až tak po 100m. Jsem mimo trail, ale i touto cestou se do sedla dostanu, takže se nevracím a pokračuji směrem dolu. Párkrát se ještě sklouznu, tentokrát už dobrovolně.
Stoupám na druhou stranu sedla. V půl jedné obědvám, díky odfláklé snídani mám dvojnásobný hlad. Když přelezu hřeben dostávám se do divokého údolí, kterým protéká řeka Carson River.
V něm konečně i dnes brodím a cestou v něm strávím většinu odpoledne. Je tu krásně, takhle nějak si představuji divočinu. Pak pomalu nastoupám na jeho levý hřeben a ten pak na míli 1027.5 překročím. Na míli 1031.2 pak dnešní cestu v 19:00 zakončím. Kempuju opět sám vedle jednoho ze stovek bezejmených potoků.
Pop tarps k snídani jsou roztomilé:-))) Jsi prostě ultralightista tělem i duší (neber to prosím jako hnidopišení).
Když adrenalinové zážitky, tak ať jsou jen s dobrým koncem!
V.
A jejda, skutečně! To podvědomi je ale prevít. Opraveno. Ale roztomilý to opravdu je. Možná jsem to tak měl nechat. Od teď už jim jinak neřeknu 😀