V 5:45 začínám brodem přes potok u kterého jsem spal. Když říkám potok, mluvím o toku 4m širokém, kde je vody po pás. Alespoň že tady už je takhle po ránu 11°C nad nulou. Vybíhám na kopec a za chvíli už mne hřeje slunce. Jenom ty komáři, bestie krvežíznivý, kdyby neútočily od okamžiku kdy vystrčím hlavu z pelechu…
Přeběhnu kopec, na něm je spousta malých jezírek, sněhu naštěstí pomálu. Když slezu na druhé straně, projdu kolem velkého jezera Wilma Lake (míle 986.9). Kousek za ním posnídám. Měním mokré ponožky za suché. Ony vydrží suché maximálně půl hodiny, i tak to stojí za to. Přitom zkoumám, jestli už mi mezi prsty nenarostly blány…
Dál je cesta víceméně po rovině. Ona teda nepatrně stoupá, ale téměř neznatelně, až do míle 997.1 (Dorothy Lake Pass). Takhle mírný profil jsem tu od začátku nezažil, dobře se šlape. Kus jdu po skalkách a pak většinou lesem a přes podmáčené louky.
Místo trailu je opět většinou potok. Díky mokřinám mám boty od bláta a tak se občas rád čistou vodou projdu. Před 13:00 procházím kolem velikého jezera Dorothy Lake a v zápětí již zmíněným stejnojmenným Passem.
Stezka dál vede mezi skálama a lesem. Profil je stále mírný, lehce klesá. Pořád potkávám malá jezírka. Je to skvělý, jen ti komáři kdyby furt nežrali.
Ve čtyři narazím na medvědí hovno ležící uprostřed trailu. Jako by mi medvěd naznačoval: „To žes mne ještě neviděl neznamená, že tu nejsem. Jsem a jsem tady doma.“
Míjím oficiální 1.000. míli. Tu svou osobní jsem si prošel už před 117ti km. Tolik jsem totiž našel navíc cestama mimo trail, jako byly alternativy (Mount Whytney, obcházení uzavírek), cesty do města a větší bloudění.
V půl šesté po přechodu Kennedy Canyon Creek (míle 1005.9) míjím spoustu stanů, hořící oheň a asi 15 hikerů. Tolik lidí najednou jsem neviděl dva a půl dne. Taky tu zahlédnu stejnou hamaku jako používám doma, tak se na 15 minut zakecám s jejím majitelem. Láká mne to tu zůstat, ale ještě je brzy. To už ale nějakou chvíli ostřeji stoupám a po dvou mílích pohledem na hřeben zjišťuji, že v místech kde jsem chtěl spát (tj. ve výšce cca 3.200m.n.m.) leží dost sněhu. Potvrdí mi to i dvě holky (50, Švédsko), které odtamtud jdou. Prý tam je i vichr. Ono dost fouká i tady. Kousek se tedy vrátím a najdu si plácek na míli 1.006.8 ve výšce o 300m nižší. Je půl sedmé. Po večeři využívám světla a zašívám si díru na triku, kterou jsem si udělal o větev při přeskakování jednoho potoka. Zalézám v půl osmé.
39km (celkem 1.737km)