V 7:20 ho překračujeme po dřevěném mostku a tím i opouštíme Kings Canyon National Park a vstupujeme do John Muir Wilderness.
Údolí se rozšíří, procházíme lesem zhruba ve výšce 2.400m.n.m. a v půl deváté snídáme. Pak začínáme opět stoupat po serpentinách vzhůru.
Na odbočce k John Muir Ranch, kam si lidi často nechávají posílat zásoby, potkáváme JMT hikera Bena (26, Philadephia), se kterým se ještě několikrát za den míjíme. Potkáváme taky Space Cowboye (69, Kalifornie), který jde celou PCT a průběžně ho doprovázejí různí členové rodiny. Přes Sierru s ním jde jeho syn.
Náš dnešní průsmyk Selden Pass (míle 865.6) je od našeho nocoviště vzdálený 13.4 míle a tak máme strach, že sníh už bude s pozdním výstupem rozbředlý. Naštěstí je Selden Pass nižší – 3.326m.n.m., takže sněhu jsme při výstupu potkali pomálu. Na vrchol dorážíme spolu s Benem v 12:15.
Zato cestou dolů si na severní straně užijeme rozbředlého sněhu požehnaně. Ve 13:30 nás přepadne hlad. Vlastně ne hlad, ale HLAD. Hikers hunger začal kopat z plných sil. Snažil jsem se ho oddálit všelijak: přivezl jsem si na začátek tukové zásoby v pupku, ve městech se cíleně cpu, do každého jídla si přidávám olivový olej, semínka chia, burákové máslo… Ale už mne má a podle všeho se ho zbavím až na podzim. Teď už dvě tortily s burákovým máslem k obědu nestačí. Naštěstí jsem počítal, že nám tenhle úsek bude trvat déle a tak si nesu i víc jídla – vařím si ještě polívku.
Jak se nám dopoledne dařilo přecházet potoky suchou nohou (ona teda stejně byla mokrá od vody, bahna a sněhu na trailu), tak odpoledne brodíme v jednom kuse. Jinak je charakter krajiny dost podobný včerejšku. I ten Bear Creek se nakonec rozvášnil.
Na míli 873.6 to pro dnešek balíme, i když je teprve pět. Remiho cesta se za necelou míli od té mé dělí, tak chceme ještě alespoň dnes spolu zakempit. Přidává se k nám Navi (28, Georgia) a posléze i Space Cowboy se synem. Vaříme, kecáme.