PCT 57. den

Posted on
Když jsem v noci dopisoval deník, klekla mi po hodině baterka od mobilu. Bez uložení. Už jsem se na to chtěl vykašlat, nadával na googlovskou aplikaci k blogu, ale pak jsem se přemohl a strávil nad tím další hodinu. 
 
Ráno vyrážím tradičně v šest. Sám. S Remim jsem se večer rozloučil, přispává si. Odbočuje do VVR (Vermilion Valley Resort), kam si poslal balík s jídlem. Taky jsem to měl v plánu, ale pak mi to někdo zkušenější rozmluvil. Že stačí vzít v Bishop jídla o den a půl navíc a člověk dojde do Mammoth Lake, kde dokoupí rovnou v krámu. Ušetří se na poštovným i na poplatku, který ve VVR chtějí za uschování balíku (22$).
 
Přeskočím první kopec a dlouho klesám do údolí. Je to taková lesní procházka. Taky si po dlouhé době užívám samotu. První brod absolovuji až v 8:15 a to už je teplo. Znovu začnu stoupat, když zaslechnu v 9:20 vyděšený ženský a dětský křik. Spurtuju 150m do kopce a doběhnu k North Fork Mono Creek (míle 881.5).  Na protějším břehu je manželský pár s osmiletým synem. Vypadají… mokře, ale v pořádku. Brod je to překvapivě obtížný, voda je všude zpěněná, špatně se „čte“. Proud je taky silný. Na druhé straně se dovím, že holka brodila se synkem na zádech, ztratila balanc a synek se začal pouštět. Proto ten křik. Dopadlo to dobře. 
 
O kousek dál posnídám a pak narazím na Bena ze včerejška. Dál jdeme spolu. Moc dobře se nám povídá, je to změna po nemluvném Remim. I když i to mělo své kouzlo. Po klasických tématech jako proč jsme tu, co jsme tu zažili, co víme navzájem o svých zemích (Prahu zná, navštívil ji) vypraví, jaký je to pracovat v Googlu, kde byl zaměstnán. Tak hned lamentuju na aplikaci pro blog a on jen suše potvrdí co už jsem tušil – že blog je pro Google mrtvý produkt. 
 
Několikrát zajímavě přecházíme vodu, největší zážitek je z přeskakování po kamenech pod vodopádem ve spreji vodní tríště (Silver Creek míle 881.7)
 
 

Výstup na dnešní průsmyk má standardní charakter. Z jižní, výstupní strany méně sněhu (tak 50:50). Svah mírný. Silver Pass (míle 884.9, 3.285m.n.m.) překročíme před dvanáctou. Kluk kterého tam potkáme (Turtle Rabbit, 35, USA) byl ve VVR a hrozně na to nadává, že je to tam předražený. Že i za 8 minutovou sprchu chtějí 7$. Ale potkal prý včera Honzu s Kristýnou, tak jsem rád, že jsou ok a že šlapou. 

Trail ještě stoupá na přilehlý kopec, ale stopy ve sněhu vedou kolem. Kouknem do mapy a dává nám to smysl, ušetří nám to převýšení. Když ale dojdeme na severní stranu kopce, pochopíme proč vede trail jinudy. Pod náma je pod prudkým svahem zamrzlý rybník. Kdyby tam nebyl sníh, tak by to nevadilo, ale takhle máme co dělat, abychom do něj nesklouzli. Pak trochu bloudíme. Párkrát se ocitneme na hraně útesu a pod náma dlouhý padák dolů. Nakonec cestu najdeme. Dole v údolí poobědváme. 

Pak se nám podaří zakufrovat u jezera Lake Virginia (míle 892). Na mapě jsou to totiž 3 vodní plochy, mezi kterýma máme projít. Když dojdeme na konec první, žádná jiná tam není. Vracíme se po druhé straně jezera, a z něj se náhle vynoří trail. Stav vody je tak vysoký, že vodní plochy splynuly v jednu a cestu zalily.
 
 

Pak ještě dvakrát výrazně stoupáme a klesáme, bloudíme v čím dál řidším sněhu. Často po něm kloužeme, jako bychom jeli na lyžích. Při jednom takovém sjezdu se mi podaří znovu zlomit už předtím zmrzačenou hůlku. Teď už je nepoužitelná, místo ní si nacházím pořádný klacek. Hůlky tu na Sieře lidi lámou, jak na běžícím páse. 

V 17:00 se loučím s Benem, už to chce dnes pomalu zabalit a já se naopak chci co nejvíc přiblížit k Mammoth Lake, abych tam byl zítra brzy. Chci rychle vyřídit všechny „městské věci“, abych tam nemusel trávit víc než jednu noc. 
 
 

Míjím vyznačenou 900.míli a na 901.4 zakempím. Spát jdu ve 20:30. 

 
45km (celkem 1.565km)

5 Replies to “PCT 57. den”

  1. Fandím Ti, jsi fakt borec. Klobouk dolů, jaké neuvěřitelné máš tempo. Držím pěsti na dalších kilometrech a děkuji za skvělé čtení, které vždy netrpělivě vyhlížím:-)

Přidat komentář