Dnes nás čeká jen nablížení k Mount Whytney, zhruba 10 mil, takže si přispíme. Vyrážíme v 8:30.
Perrin Creek překračujeme suchou nohou – po kmeni padlého stromu.
Nahoře snídáme a sledujeme Nedovu skupinu při teoretickém školení. Pak sestupujeme ke Crabtree Meadow a Sierra nám znovu bere dech. Tenokrát ne fyzicky, ale tím co nám ukazuje. Na celé minuty se zastavujeme a štípeme se do ruky, že se nám to nezdá.
Vlastně je to dobře, že dnes jdem tak málo. Alespoň si to můžem pořádně užít. Na Crabtree Meadow přebrodíme Whitney Creek.
Jan se v něm i vykoupe. Dobrovolně.
Tam také na míli 766.3 opouštíme PCT a začínáme stoupat směrem k Mount Whitney. Ještě dvakrát překračujeme Whitney Creek.
Potkáváme hikery, kteří z Whitney scházejí a všichni září nadšením. Jen Roller Coaster nás varuje před svišti. Ne medvědi, ale svišti jsou největší nebezpečí pro jídlo a vybavení místních návštěvníků. Na důkaz nám ukazuje rozžvýkaný popruh od svého batohu. Prý ležel jen dva metry od něj, když si vařil oběd. Stačila chvilka nepozornosti…
Kolem 14:00 docházíme ke Guitar Lake – 3.500m.n.m, 4.6 míle od vrcholu.
Rozbijem tu tábor a hned začíname být atakováni dotěrnými svišti. Křik na ně nezabírá. Jen hozený kámen. Dnes raději stavím tarp. Alespoň nějaka hypotetická bariera mezi jimi a mnou.
Zbytek dne odpočíváme. Vaříme si linner (lunch/dinner), pospáváme, čteme si, dopisujeme deníky a koupeme se v ledovém jezeře.
Úplně ideální dovolenkové odpoledne trávené u horského jezera, které má tvar kytary. Muzikantský sen.
Budíky nastavujeme na půlnoc, uléháme ale až sedm. V tom horku se nám dřív usnout nedaří.