Docházím k prvnímu horskému plesu – Chicken Spring Lake (míle 750.8). Dobírám vodu, snídám, užívám si místa.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/06/DSC04606-1024x683.jpg)
Pokračuji a v půl dvanácté zjišťuji, že do dnešního cíle mi zbývá jen 6 mil. Najdu si stín a dělám si dlouhou siestu. Jak je všude vlhko, ozývá se i teď v poledne z okolních luk kvákání žab.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/06/DSC04609-1024x683.jpg)
Divím se, kde jsou kluci a odpověď příjde za hodinu. Doráží Remi se zprávou, že Cookie Monster na jednom sněhovém jazyku uklouzl a při pádu si o kámen udělal několika centimetrovou díru pod kolenem. Je to na šití. Taková smůla a stane se to zrovna jemu, klukovi z Alp, absoloventovi vojenské školy, který je na horách víc než doma… Jeden blbej krok.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/06/DSC04642-1024x682.jpg)
Vyrazili s Machine Mamma do Lone Pine. Machine Mamma musí k doktorovi taky, odkládal to původně až do Bishop – má bolestivé problémy s chodidly. Tak to sfouknou oba najednou. Znamená to pro ně minimálně 3-4 dny zdržení. Ale při jejich tempu nás brzy doženou. Mám pocit, že kromě obchodníků a hospodských mají podél PCT žně i doktoři. Z naší původní pětičlenné partičky jsem poslední, kdo v jejich spárech ještě neskončil. A doufám, že to tak zůstane.
Remi se taky naobědvá a pokračujeme spolu. Brzy překračujeme oficiální hranici prvního národního parku Sequoia and Kings Canyon Parks. Pro spaní na jeho území je potřeba povolení, to ale pokrývá náš PCT Long-distance Permit.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/06/DSC04657-1024x683.jpg)
Před pátou docházíme k Rock Creek. Je to předposlední zdroj vody zmíněný ve water reportu. Water report je jednoduchá google tabulka, kde jsou vypsané jednotlivé zdroje vody a jejich aktuální stav. Tabulka je průběžně aktualizovaná procházejícími hikery. Každý z nás si do teď nesl aktuální tištěnou kopii, nebo alespoň elektronickou verzi v telefonu. Prvních 700 mil jsme na něm byli při frekvenci zdrojů pitné vody v rámci desítek mil doslova závislí. Od dalšího zdroje na míli 762 už nebude potřeba. Na Sieře je vody všude dost. K užitku bude zas až v severní Kalifornii od míle 1.195.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/06/DSC04614-1024x682.jpg)
V pět to zabalíme na tábořišti na míli 760. Je to velký plácek, který obklopují jedle a louky. Hned vedle teče Perrin Creek – spíše říčka než potok a teď, když taje sníh, pěkně divoká. Kolem pobíhají srny, které jsou zřejmě na přítomnost lidí zvyklé – moc plaché nejsou. Potkáme tu Stretche i s celou skupinou, se kterou absolovují školení pohybu na sněhu a vůbec bezpečného fungování na Sieře. Zítra je čeká nacvik přechodů rozvodněných potoků. My začneme rovnou praxí. Vede je asi šedesátiletý Ned, který šel PCT poprvé roce 1974.
![](https://jakubuvcestovnidenik.cz/wp-content/uploads/2016/06/DSC04667-1024x683.jpg)
Vypráví nám, jak tehdy byla PCT vlastně jen čára na mapě, pár lokálních trailů, žádné značení, žádní trail angels… Něco podobného dnes asi zažívají lidé na CDT, včetně Petra a Olgy K.
27km (celkem 1.283km)